úvod | hledej | debata | forum | MMČR | MČR HA | foto | foto Fryba | video | LeMans/WEC | piloti a týmy | Evropa | inzerce | motorshop | historie | okruhy | odkazy

Infarktové Ecce Homo ovládl Christian Merli

Reportáž ze závodu rekordů

Velmi nabité startovní pole přímo vyzývalo k návštěvě našeho nejvýznamnějšího závodu do vrchu na věhlasné trati Ecce Homo, která se klikatí z města Šternberka nejprve mezi domy, aby záhy sluncem sledované úseky vystřídala temná zákoutí lesních porostů, které tak rády zadržují mokro na vozovce, tedy pokud zaprší. Poslední dva ročníky bylo počasí vždy zlobivě proměnlivé a závěrečná jízda se již tradičně jela na mokru. Nejinak tomu bylo letos. Jen toho napětí bylo poněkud více, než bychom si přáli, ale nic nemohlo zkazit radost z úchvatných závodů kořeněných traťovými rekordy, nad kterými by rozum mohl zůstat stát, jenže i on upadl.. Nový rychlostní průměr rekordu má totiž hodnotu 174 km/h..

Přes 200 přihlášených je paráda, která se opět podařila. Nic na tom, že nakonec přejímkou prošlo a do tréninku opravdu nastoupilo 184 jezdců. Loňský početní rekord to tak sice neohrozilo, nicméně historicky se jedná o druhý nejpočetnější ročník tohoto závodu, co se vozového parku týká, nepočítáme tedy sdílení fiest v naštěstí dávno zašlém cupu. Z teoretické špičky chyběl asi jen Sebastian Petit, kterého ani velký článek v krásném programu Ecce Homo nepřiměl, aby se vzdal účasti na domácím mistráku a přijel k nám. O to víc potěšil start jeho krajanů Cyrille Frantze a Pierra Courrouye. Frantz nám tak představil zcela novou Osellu PA30 (ano v Oselle museli letos udělat novou várku těchto mimořádně úspěšných podvozků) a Pierre bere Evropu zřejmě s jasnými ambicemi na titul.

Zatímco loni nejvíce lákal souboj Faggioli vs. Merli, letos ti znalejší situace tušili, že se bude bojovat na jiné linii, totiž Merli vs. rekord. Faggioliho auto je sice také zcela nové, nicméně se na něm objevovaly problémy s elektronikou a zkrátka vše nešlo tak hladce, aby mohl stále rychlejšímu Merlimu Faggioli rovnocenně stačit. Navíc asi hlavní zřetel celého týmu směřuje kamsi do Colorada na věhlasný závod Pikes Peak, kde budou startovat hned dvě Normy M20FC Faggioliho týmu. V podstatě budou téměř stejné jako tyto na Evropě, ale mají silnější motor. Christian Merli, coby tovární jezdec Oselly je letos ve výborné formě i pohodě, navíc jeho Osella je neustále zlepšována, vždyť jde o celý byznys prodeje těch nerychlejších aut na kopcích. Koupíte si Normu nebo Osellu? No, my při zemi si vytiskneme aspoň třeba pěknou fotku ?

Přes slova ředitele závodu při rozpravě s jezdci v pátek večer, že tréninky neslouží k tomu, aby se překonávali traťové rekordy, se tak stalo. Christian Merli zřejmě špatně poslouchal, nebo to pomaleji už ani neumí a prolétl v druhé jízdě časem 2:42,51 s osmisekundovým náskokem na ostatní účastníky seriálu ME. A že to za ním vypadalo krásně vyrovnaně, jen co je pravda. Za Simonem se tlačil velice rychlý Miloš Beneš, Christoph Lampert (Rakušan, který pro letošní sezónu vyměnil dvoulitrovou Osellu za Merlim připravovanou FA30), Marcelem Steinerem (Švýcarem, který konečně přivezl atraktivní LobArt společně se svým otcem Heinzem, který zde triumfoval před 14ti lety), Diego De Gasperim (Italem, který doplňuje Faggioliho tým s vozem FA30), Václavem Janíkem (Čechem, který.. ale to jistě všichni víte, totiž šokoval všechny v nedělním závodě), Dušanem Nevěřil a tak dále. Cyrille Frantz byl velmi rychlý a postupně se zrychloval. V dobré kondici se jevil i populární Fausto Bormolini či Petr Vondrák a Petr Trnka. Velkou radost udělal fanouškům jistě i mladý Španěl Javier Villa, kterého přivezl tovární tým BRC, letos představující na závodech ME plně homologovaný speciál s motocyklovým Suzuki 1000ccm s přeplňováním dávající 420 koní. Na mokru by to bylo jistě ještě zajímavější, nicméně když se stopky, vlastně časomíra, zastavily na hodnotě 3:01,76 při teprve druhé jízdě pilota, který zde startoval poprvé v životě a do Šternberku přijel až v pátek večer… rozum se zastavil.

Ale pojďme závodit, je tu neděle ráno a vše stále běží podobně jako v sobotu pěkně bez větších zdržení či zádrhelů. Jen to počasí.. vydrží to na závěr jezdeckého pole, aby padl rekord? Vždyť ten tréninkový se oficiálně nepočítá.. Budeme říkat, rekord drží.. ale nejrychleji to zde zajel…? Několik minut před koncem druhé části startujících vozů přichází přerušení. Jezdci vyjíždějí postupně k těm nejlepším v každé skupině podle tréninkových časů. Startuje Bouduban, pravidelný účastník ME s Normou a následuje Petr Vítek s krásně pomalovanou Osellou , ovšem záhy ho zradí elektronika. To už ale vyráží Frantz a Nevěřil. Frantz na trati dojede již pomalu jedoucího Vítka, startuje ještě Nevěřil a hovoří se stále hlasitěji o mracích, které se na Šternberk ženou od Moravského Berouna. Start stihne ještě Václav Janík a přijíždí Steiner. Všichni se modlí, nejvíc ti nevěřící. Mraky jsou za cílem temné a na startovní čáře stojí Faggioli, ale těsně před startem vidí červenou vlajku a je odtlačen zpět do přípravného prostoru. Nervozita stoupá, jezdci pojedou opravnou jízdu, jsou vráceni na start. Ale to trvá sekundy, minuty.. a déšť se blíží. Frantz nežádá o opravnou jízdu, i když určitě trochu ztratil. Stále je sucho a uplynula dobrá čtvrthodinka, vozy jsou zpět a Steiner je opět na startu, pak další i Faggioli, který působí dost nervózně. Následuje uklidnění v podobě vozů skupiny CN a začínají formule. Ale stále se horšící počasí moc klidu nepřidá… Startuje Martin Vondrák, dvoulitrová formule Masters Tatuus. Ještě vyjíždí s Lolou Jiří Svoboda z týmu Vaška Janíka a také Lászlo Szász, dále vždy přátelský Fausto Bormolini. Počet aut, co mají ještě jet, se rychle snižuje, mluví se o kapkách v oblasti cíle. De Gasperi už chtěl startovat a opět červená vlajka. Vše je špatně, to se nemůže stihnout, motor Oselly FA30 ztichl a čekáme na zprávy z trati. Probíhají diskuze, napětí roste. Pavel Dvořák, vynikající motorář zůstal na trati, musejí být opravné jízdy, protože jezdcům na trati zkřížily plány červené vlajky. Za cílem prý prší. Po deseti dlouhých minutách máme vozy zpět u startu. Je snaha co nejrychleji pokračovat, vozy se musí otáčet. Pomáhá každý každému. Už to vypadá, že budeme startovat. Martin Vondrák chce najet na start, ale v tom na jeho formuli padá jeden z pomáhajících pořadatelů, na něhož celý ten kolotoč napětí, shonu a námahy zapůsobil tak, že dost silný epileptický záchvat. Vypadá to hrozivě, ale lékaři jsou poblíž a infarktové napětí pokračuje stejně jako už i závodní jízdy. Zataženo, ale sucho máme na startu a vlastně po celé trati, jen v cíli jsou kromě jezdců i kapky. Ale už jde vše hladce, startuje Miloš Beneš, který před chvíli přišel o český rekord. Janík jako první Čech v historii pokořil hranici 2:50!! Je jasné, že poslední jezdci budou dojíždět v cíli na mírně navlhlé vozovce, to je ale jistě nezastaví.. Beneš se při opětovném novém českém rekordu zrychluje o 4 sekundy proti loňsku. Fantastické zlepšení, navíc je jen 2 sekundy za Faggiolim. Úžasné.. a pak letí Merli a proráží doslova všechny a vše i tu cílovou pásku, byť tam žádná není a konečně i ten dosud zdravý rozum padá na zem. Čas 2:41,37 je novým traťovým rekordem! Neoficiální rekord z tréninku je hladce překonán a vězte, že nejméně do projetí cílem Merliho v roce 2019 nám ho nikdo nepřekoná.

Ale těch rekordů padlo povícero. Kromě českého i absolutního také ve skupině GT, kde Francouz Courroye o pět sekund překonává loňský rekord Roberta Šenkýře. Roberte, začni chystat převody na příští rok… Mc Lareny tedy nezklamaly. Mediální pozornosti se nejvíce těšil ten krásný žlutočerný slovenského jezdce Jána Miloňe, ale časomíře nejvíc učaroval právě bílý, francouzský, který atakoval ty vůbec nejlepší časy siluet a speciálů skupiny E1. Nejrychlejší z nich byl Vladimír Vitver se svým Audi DTM. Poradil si dokonce s Karlem Schagerlem, což je parádní. A za Markem Rybníčkem už figuroval právě Mc Laren. Ale jak to bude dál? Prší, prší, ani moc neleje, ale jedeme dál.

Déšť není silný, ale je pravděpodobné, že se suché jízdy nedočkáme, možná ti jezdci na konci? Že by to stihlo uschnout, když je celkem teplo a déšť postupně během druhé jízdy ztrácel chuť nás obtěžovat? Mokrá trať dělá starosti řadě jezdcům. Na některých vozech jdou vidět opravdu letité mokré pneumatiky, natěšené, že si po deseti letech opět vrznou vzorkem o asfalt. V historických vozech, které zde bojují zejména o evropské body, potvrzuje jezdecké kvality legendární Jean Marie Alméras se svým nádherným Porsche 935. To pětice rychlých vozů Osella PA9 z Itálie na deště moc zvyklá není a pouze Bonucci a Marelli udržují první místa v kategorii, další padají v pořadí za Sonnleitnera či našeho Sedláčka a Stejskala. Prášek má s Chevronem F2 problémy s akcelerací motoru na výjezdu ze zatáček už v sobotu, ale mokro mu svědčí a je zde rychlejší než celkový vítěz Bonucci či celkově druhý Adam Klus. Ten opět potěšil každé oko diváka svým vozem March HSS Can-Am, se kterým zde v roce 1990 překonal traťový rekord Miroslav Adámek, stále aktivní v závodech na NSU. Své vavříny posbírali i úspěšný Vladimír Konicar na BMW 2002 a Josef Michl po urputném souboji s mnohem krásnější Michaelou Vondrákovou na vozech Škoda.

Atraktivní česká trofej nabídla nečekaně vyrovnané souboje o první místo. Tam se neustále přetahoval Aleš Mlejnek s monopostem Gloria s Jaroslavem Surówkou mladším na voze Norma M20. Už to vypadalo, že Aleš bude mít poslední slovo, ale to si nakonec vzala jeho Glorča, když ho pozlobila ve druhé jízdě, která naopak výborně sedla Surówkovi. A to lépe než hýžď na rendlík, protože z toho bylo první místo absolutně. Aleš byl však celkově druhý a v monospostech zaslouženě zvítězil před Hlavinkou a Bergerem. Mezi prototypy za Surówkou dojel Neckář a Novický na Ligierech. A v nejpočetnějších vozech E1H kraloval Petr David s překrásným vozem VW Golf. Nela Grundová si vybojovala druhé místo před Jaroslavem Winterem. Jak je to pravidlo? Čím hezčí žena, tím rychlejší?

Tradiční skupiny seriálu Mistrovství Evropy, tedy A a N jsou stále víc na ústupu, přesto jakoby někdo chtěl parafrázovat první album jisté punkové skotské skupiny z roku 1981.. tak zde startuje řada vynikajících jezdců a vlastně ani nevadí, že skupina N jede o dost rychleji, než skupina A. Inu v homologacích došli enkaři o něco dále. Ve skupině N si ve velmi slušné konkurenci odnesl cenné vítězství Filip Sajler a myslím, že na to ještě dlouho a rád bude vzpomínat. Zlí jazykové budou tvrdit, že mu zapomněli říct, že na mokru musí jet pomaleji, ale pravdou zůstane, že zajel právě na mokru jízdu tak skvěle, že si na svého italského pronásledovatele udělal ještě i pohodový náskok tak, že by soupeřům v klidu i tu cibulku nakrájel po dojezdu do cíle. Druhý Antonio Migliuolo i třetí Tomáš Vavřinec už dokázali evropský šampionát skupiny N vyhrát, tady ale obsadili až zbývající stupně vítězů. Ve skupině A byl nejrychlejší Rakušan Hartl, který však není hodnocení do ME, takže plný počet bodů si odváží zatím vedoucí jezdec kategorie I, Lukáš Vojáček, který vodil Subaru Impreza. Ani jeho učitel a taťulda v jedné osobě, Petr Vojáček není do ME hodnocený, dojel však třetí. Skupinu GT ovládl francouzský téžévé Courroye před Miloněm a výborně jedoucím Martinem Jermanem, který zaostal jen o 6 desetin sekundy a to přesto, že startuje s mnohem starším vozem, než jeho soupeři.

Závěr druhé jízdy byl opět plný kousání nehtů či prstů, už to vypadalo na postupné sucho na trati. Proto Simone Faggioli i Diego De Gasperi přijeli ke startu na suchých pneu. Jenže opět přišlo na poslední chvíli přerušení jízdy, svozy a opravné jízdy a kapky a problémy s elektronikou, které vyřadí obě Oselly PA30, jakkoliv jsme mohli Frantzovi i Vítkovi držet palce. No a Petr Vondrák také nedojel kvůli banalitě jakou je cívka. Řada favoritů tak cíl neviděla, David Komárek nebyl nic dlužný barvě svého vozu ani ve Šternberku a do závodu kvůli mazání, či vlastně nemazání motoru ani nenastoupil, převodovka zamávala Renzo Napionemu také již v sobotu. Jeho týmový kolega Fausto Bormolini sice odstartoval do první jízdy, ale po svozu se už nepodařilo jeho mechanikům auto zprovoznit a tak už nevyjel. Aby toho smutku nebylo málo, dodejme, že Španěl Villa zajel v první jízdě na mezičase čas věštící pokoření 3 minutové hranice, což se žádnému dvoulitru nikdy nepovedlo, ale v samotném závěru odešel píst neznámo kam a bylo po závodě. Velká škoda, bylo to příjemní zpestření. Rekord dvoulitrů však přesto padl. Postaral se o to vynikající jízdou domácí Petr Trnka v první závodní jízdě, kdy se čas navždy zastavil na hodnotě 3:02,30! Bylo z toho samozřejmě také evropské vítězství ve třídě a celkově výborné páté místo mezi prototypy. A v neposlední řadě také veliká radost v týmu, který si protrpěl v posledních dvou závodech doslova peklo.

Ale vraťme se ještě naposledy do prostoru startu, kde se už vrátili jezdci k opravné jízdě a kde Simone Faggioli už pěkných pár minut sleduje, jak začíná pršet. A začíná být jasné, že volba pneumatik byla špatná. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného, čas v cíli Václava Janíka se totiž zastavil dříve, než by kdokoliv čekal a bylo z toho průběžně první místo. A to průběžně trvalo naopak nečekaně dlouho, protože nám do cíle dojížděl jeden favorit za druhým a Janík stále svítí na první příčce! Už je v cíli i Faggioli a stále je Janík první.. Dokonce ani Beneš nedokázal odpovědět na Janíkův čas. No, už pouze Merli může změnit pořadí atak se i stalo. Merli na prořezaných pneumatikách ideálně připravených pro aktuální podmínky pojíždí Janíkův mokrý rekord a vítězí v absolutní klasifikaci. A jak, že se to dá Ecce Homo zajet za deště na mokré trati? No třeba za 3:04,36.. to je takový nějaký zhruba čas, na jehož překonání se asi 20 let po obnovení závodů čekalo… Ještě zavzpomínejme na rozum, který sice upadl už po první jízdě, a kdyby tu byl, asi by upadl ještě i na mokrou zem. Miloš Beneš udržel v monopostech druhé místo před Lampertem a ryze českou záležitost v siluetách narušil třetím místem Ital Fulvio Giuliani na Lancii. Vítězem se stal poměrně přesvědčivě rychlý a ostřílený Vladimír Vitver s vozem Audi DTM TTR před Markem Rybníčkem na Fordu Fiesta, který alespoň podle očitých svědků, při tréninkových jízdách stíhal při řízení i grilovat, protože toho kouře tam bylo dost po celou jízdu.

Ecce Homo 2018 je minulostí a zůstane krásnou vzpomínkou a všem, kteří se o něj zasloužili patří velký dík.



Autor: Roman Krejčí  (Všechny články autora)
Rubrika: Evropa  (Všechny články rubriky)




Článek publikován: 06.06.2018
Přečteno: 869 x
Stránka aktualizována: 06.06.2018

Související články:



REDAKCE: Roman Krejčí All rights reserved, Ó 2002-2017


Stránky vrchy.com jsou nezávislým informačním zdrojem o závodech do vrchu a na okruzích

[CNW:Counter] TOPlist