úvod | hledej | debata | forum | MMČR | MČR HA | foto | foto Fryba | video | LeMans/WEC | piloti a týmy | Evropa | inzerce | motorshop | historie | okruhy | odkazy

Ecce Rex: et reversusque est rex.. Aneb Král je zpátky

Ohlédnutí za závodem ve Šternberku na trati Ecce Homo

V posledních letech zažíváme vpravdě historické souboje o absolutní prvenství při jedinečném závodě do vrchu Ecce Homo, který je součástí evropského mistrovství. Závody do vrchu nejsou regulovány zbytečnými nesmysly pro zajištění umělé vyrovnanosti jezdců jako třeba ve fádní formuli 1, a snad právě proto vytvářejí ideální prostředí pro vznik těch nejmrazivějších legend o pilotech, kteří uchvátili svět kopců a kralovali v nadlidských výkonech v rychlostech klikatými cestičkami, které díky superměkkým pneumatikám jinde zkrátka neuvidíte. Takový je svět kopců, který ustlal vzpomínkám spoustu komůrek se jmény jako Mauro Nesti, Andres Vilariňo, Fabio Danti, Franz Tschager nebo Simone Faggioli…

Simone… pro mnoho pilotů vzor, nedostižný ideál, pro některé výzva v hledání limitů, pro Christiana Merliho nikoliv neřešitelný soupeř. Ač rozděleni bodovým systémem, přesto zápolící Italové na každém kopci evropského šampionátu. Christian přijíždí s bilancí 2:1, a tak je jasné, že Simone musí pro potvrzení své unikátní mistrovské pozice ukázat nejen soupeřům, ale i fanouškům a hlavně každé zatáčce, stromu či výmolu na trati, kdo že to drží opratě vládce nejvyššího.. První trénink a Simone deklasuje konkurenci historicky nejrychlejším časem sobotních programů jednoho z nejstarších závodů do vrchu. Jenže Christian neztrácí svůj všudypřítomný úsměv a odpovídá neoficiálním traťovým rekordem, který se nám zahnízdil už v roce 2012, kdy Simone jezdil Osellu, ne nepodobnou té Christianově. Byl to šok pro celý vesmír a když Simone vyrobil hodiny a neodpověděl druhou tréninkovou jízdou, nenašel jsem v parkovišti závodních strojů opravdu jedinou duši, která by věřila ve vítězství úřadujícího Mistra Evropy, majitele druhého největšího počtu vítězství ME.. Byl jsem tedy jediný, kdo si myslel, že Faggioli zajede v první závodní jízdě rekord.. Ale asi jsem měl tu výhodu, že jsem mluvil s Fausto Bormolinim v pátek, který mi říkal, že Simone hodně zapracoval na svém voze a jeho Norma je v nejlepší formě, kterou kdy měla a tipoval nový rekord s hodnotou 2:43.. Přesto, že zdejší trať svědčí asi více dvojici Merli-Osella.

Bylo celkem jasné, že v neděli závodní program naruší déšť. Nicméně vše začalo na suchu. Početní jezdci České trofeje bojovali hned po historických vozech o každou vteřinku. Nedělní program se musel obejít bez svozů v polovině startovního pole a v rámci úspory času se jelo v jednom tahu, který byl ovšem přerušován karamboly, nutným úklidem trati či hašením doutnajících strojů. Bohužel některé zahořely už v sobotu a v neděli nestartovaly, jako třeba Osella Petra Vítka. První rekord, který padl, byl počet převzatých jezdců. Pokud máme dobře napočítáno, celkem 203 jezdců prošlo přejímkami a také nastoupilo k alespoň jedné tréninkové jízdě, i když do samotného závodu zasáhlo pochopitelně zase o několik účastníků méně.

První závodní jízda přinesla nejprve oficiální nový traťový rekord, když Christian Merli proťal sílovou pásku časem 2:45,30. Rekord se ani nestačil ohřát a Simone Faggioli láme nemožné čísla časomíry na hodnotě 2:43,37… tedy o více než dvě sekundy lepším časem, kterému se po 4 roky dokázal jen přibližovat. Bylo super, jaké časy dosahoval Miloš Beneš, Paride Macario či Sebastian Petit, ale kotel zlaté barvy přehlušil snad úplně vše. Tedy kromě počasí. Temné mraky se nakonec stáhly i nad tím opěvovaným kopcem Ecce Homo a během druhé jízdy přinesly poměrně silné dešťové přeháňky, které vzaly sportovnímu duchu vítr z plachet a ponechaly loterii osudy jezdců i časů. Více než o časy měl snad každý strach o bezpečí jezdců, protože zdánlivě suchá trať přinášela mnohá úskalí a nástrah. Ťukanec Miloše Beneše znamenal nejen konec jeho ambicím na třetí místo absolutně a obrovský úspěch, ale zároveň zdržení, které pozvalo další přeháňky, které zakončil totální průtrž mračen, před kterým se marně snažil ujíždět poslední jezdec startovního pole, tedy Simone Faggioli. Už jsme věděli, že Paride Macario najel na start dříve, než by dle seznamu měl jet a využil tak sušší tratě k zajetí nejlepšího času druhé jízdy. Pro mnohé byla závěrečná jízda katastrofou znamenající nekompromisní pád startovním pole dozadu, pro jiné možností, jak vyniknout. Christian Merli předvedl krásnou jízdu, ale udělal i nepříjemný smyk. Strach o bezpečný průjezd cílem skončil zároveň s vyhlášením vítěze celého závodu a tím byl Simone Faggioli! Na mezičase byl dvě sekundy před Merlim, ale v cíli byl dříve Merli, který jel v podstatně lepších podmínkách, ale na suchých pneumatikách.. Musel to být vpravdě horror, protože Merliho mechanici snad třikrát po sobě otáčeli na příjezdové komunikaci před startem jeho Osellu zpět do depa a zase zpět ke startu.. Nikdo nevěděl, co bude a snad jen díky tomu, že Christian po trati více letí, než jezdí, doletěl v pořádku až do cíle. Kdyby nelétal, na asfaltu by jistě nejednou skončil na suchých pneumatikách v hodinách.

Počasí jednoznačně zkazilo dojem celého dortu a pomyslná třešnička prostě byla tentokrát nahnilá. Naštěstí se nestala žádná zdraví ohrožující událost a tím pádem přeci jen dušička vrchařská zůstala šťastná, protože viděla závody, které vejdou do dějin, které byly nádherné a úžasné. Nemohl se každý radovat, třeba i Merli, který prohrál o 0,18 sekundy boj o absolutní prvenství, nebo Vladimír Vitver, který společně s Danem Michlem dělali se svými vozy zázraky v podobě časů 3:07 a v cíli je dělila necelá sekunda.. Fantastický dárek nadělil svým výkonem Robert Šenkýř, když posunul traťový rekord populární skupiny GT o 14 sekund a ovládl početné pole sportovních vozů GT. Neztratil se ani Ján Miloň startující rovněž na voze BMW Z4 GT3. Českou trofej vyhrál Tomáš Chabr, který ovšem ve výsledcích jednou figuruje jako skupina E2-SS, tedy MČR skupina, jinde jako E2H-SS, tedy jako jezdec České trofeje. Kam vlastně patřil tak asi nebylo jasné ani druhému Aleši Mlejnkovi, který opět předvedl vynikající výkon se svou Glorií. Cestovní skupiny ME nejsou již takovým lákadlem, jako dříve, přesto jistě triumf českých barev potěšil nejen vítězné jezdce Jaromíra Malého či Lukáše Vojáčka. Početnou a mezinárodně slušně obsazenou skupinu E1 ovládl nestor Igor Drotár se Škodou Fabia R5.

Parádní představení v podobě závodu historických vozů ovládla Osella PA9/90 v rukou Itala Uberto Bonucciho, který stejně jako jeho soupeři neměl s deštěm během závodu žádnou zkušenost. Adam Klus s vozem, který zde v roce 1990 zvítězil v traťovém rekordu v rukách Miroslava Adámka, obsadil druhé místo před Chevronem B42 formule 2 Jaroslava Práška. Smutný byl start jeho eminence Jean-Marie Almérase, jehož fascinující Porsche 935 zlobilo už v tréninku a po náročně opravě motoru se postavilo hrdě na start první závodní jízdy. Jeho dech však vydržel pouze ke starému startu a bylo dobojováno.

Velké díky všem, kteří se podíleli na přípravách i realizaci tohoto závodu a ještě větší díky jezdcům a divákům, bez kterých by i sebelepší příprava byla jen koukáním na prázdný asfalt či do prázdných lesů. A přání? Snad jen více stánků s občerstvením včetně pitné vody a můžeme směle za rok pokračovat.



Autor: Roman Krejčí  (Všechny články autora)
Rubrika: Evropa  (Všechny články rubriky)




Článek publikován: 08.06.2017
Přečteno: 2721 x
Stránka aktualizována: 22.04.2021

Související články:



REDAKCE: Roman Krejčí All rights reserved, Ó 2002-2017


Stránky vrchy.com jsou nezávislým informačním zdrojem o závodech do vrchu a na okruzích

[CNW:Counter] TOPlist