Requiem za skupinu CN - 2.díl

3. Vrchol v roce 2003

Vrchol historie celé skupiny CN byl jednoznačně rok 2003, který byl zároveň asi historicky jeden z nejlepších ročníku celé historie závodů do vrchu. Již úvod na rakouském Rechbergu ukázal sílu jezdeckého pole, které si chtělo naposledy vyzkoušet atmosféru neomezených vozů skupiny CN. V Itálii již třílitry nejely, tak se zde objevilo několik nových tváří a zejména díky duelu Denny Zarda a Simone Faggioliho mohli diváci vidět neuvěřitelné souboje o každou desetinu v každém závodě. Faggioli býval rychlejší v úvodních jízdách, ale Zardo dokázal fantasticky zabrat ve druhé jízdě. Titul byl dlouho otevřený, podobný souboj kopce nepamatují již desítky let. Výborně jel ovšem i Bormolini, Regosa, Krámský, Napione. Ostatně ve zmíněném Rechbergu se na start postavila téměř dvacítka třilitrových spiderů navíc rozšířena o několik nových rychlých dvoulitrů Osella s motorem Honda. Symfonie motorů BMW M3 v úpravách Armaroliho či Quintecu se stala legendou a kdo viděl, ví o čem mluvím, kdo neviděl, přišel o to nejlepší, co sportovní prototypy na kopcích předvedly. Zardo vyhrál 5 závodů a získal titul Mistra Evropy. O jeden závod méně vyhrál Faggioli, kterému triumf unikl o jediný bod! Po jednom vítězství si odnesli ještě Bormolini a Frantz.

4. FIA zařídila úpadek

Ovšem plánované omezení předpisů pro skupinu CN pozvolna znamenaly snižování prestiže prototypů v závodech do vrchu. Stále zde startovala opravdová esa co se jezdeckého umu týče a málokdo si troufl mezi tyto ostřílené borce vstoupit, aby s nimi srovnal své dovednosti za volantem. Nicméně stávající špičkoví jezdci si začali stěžovat na to, že to již není ten pravý požitek z jízdy rychlým a hbitým vozem, protože restriktory byly ve výkonu motorů velmi znát a to nejen v uších diváků u trati, ale zejména v kokpitu těchto krasavců. Zmenšilo se zadní křídlo a zhoršil aerodynamický přítlak podvozku, ale ve změnách by se dalo pokračovat. Když konečně FIA pustila na kopcové ME vysloužilé vozy okruhových speciálů formule 3000 či dokonce japonské formule Nippon, bylo jasné, že likvidační politika ze strany FIA pokračuje mílovými kroky. Jezdci, kteří chtějí prožít skutečný zážitek z řízení závodních speciálů přestupují do monopostů, protože pouze tyto vozy mají nárok na vítězství. V podstatě tak předpisy degradovaly význam evropského šampionátu. Ptáte se proč? Zatímco prototypy byly ve velkém množství případů vyráběny speciálně pro ME, příkladně Osella, italská továrna s obrovskou historii i výtečným jménem, monoposty pro závody do vrchu zatím nikdo nevyrábí a jedná se opravdu o jedinečnou možnost využití kvalitní techniky, která ovšem jinak nemá význam a tak jsou kopce pouze lepším místem než jiné odkladiště. Myslím, že není moudré vypudit výrobce, který pro daný šampionát dodává speciály určené právě pro tento šampionát ve prospěch vozů, které nemají k danému šampionátu žádný vztah. Proto si fanoušek formulí 3000 najde jistě cestu na okruhy, kde monoposty mají lepší úroveň, ovšem fanoušek prototypů skupiny CN může akorát zavzpomínat... A takovou vzpomínkou je vlastně i tento článek a kdo ho dočetl až sem, možná mi rozumí... Protože ročník 2006 byl pro skupinu CN opravdu jen paběrkováním a nemáme příliš jiné vyhlídky ani do následujícího ročníku, byť se přeci jen trošku šušká o návratu slavných jmen, jako třeba Irlanda, který vyhrál loni trofej FIA pro skupinu CN a letos by si toto vítězství chtěl užít naplno, nikoliv pouze díky třem odjetým závodům.