Otakar Krámský

Závodnické počátky Ing. Otakara Krámského spadají do poloviny 80. let. Do povědomí sportovních fanoušků se zapsal v roce 1986, kdy startoval se Škodou 130L Již v tomto roce si odvážel vítězství ve skupině, například na vrchu v České Třebové. Další dvě sezóny prožil jilemnický závodník přezdívaný Krakonoš rovněž ve voze Škoda 130L skupiny A, se kterým dokázal vyhrát například při domácím závodě v Jilemnici 1988.

První zahraniční zkušenosti nabíral Krámský již v letech, kdy závodil se Škodou 130L (v Maďarské Pecsi při ME), vážněji ovšem vstoupil do evropského šampionátu za volantem Škody 136L Favorit v roce 1989. Úvodní podnik ME v Rechbergu ukončil třetím místem ve své třídě. Startoval i v dalších závodech ME a největší radost mu zřejmě udělaly závody v Itálii, kde vyhrál třídu v Cesana Sestrieres a Ascoli. Druhých míst ve třídě bylo víc a rovněž dobrá umístění v rámci celé skupiny A přinesly jilemnickému závodníkovi 19. místo v kategorii I.

Česká Třebová 1989

Vybaven zkušenostmi pokračoval v evropské jízdě se stejným vozem i o rok později. Prvních míst ve třídě již bylo více, vzpomeňme Mecsek Panon/H, Cesana Sestrieres/I či Subida Al Fito/E. Krámský tenkrát startoval v barvách stáje PZO Motokov. V Evropském hodnocení kategorie I. sezóna přinesla 20. místo.

Pro rok 1991 si již Krámský opatřil silnější vůz v podobě Ford Sierry skupiny N, aby se pokusil vylepšit postavení na evropských kopcích. Patřil opět ke špičce, tentokrát již nejen třídy, ale celé skupiny N, což mu přineslo 10 místo kategorie I, tedy včetně vozů skupiny A.


Jaizkibel 1991

S vozem BMW M3 vyjel poprvé v roce 1992 a až do současnosti zůstal značce BMW věrný. Již v tomto debutujícím ročníku s BMW ve skupině A dokázal Otakar Krámský získat několik stříbrných a bronzových medailí ve skupině A. 6. místo v rámci kategorie I bylo důkazem závodníkova růstu.


Ecce Homo 1992

Stejný vůz v úpravě EVO představil Krámský v Rechbergu 1993. Druhé místo z tohoto závodu vylepšil v Portugalsko na zlato. Vyhrál však i Evropu ve Šternberku a Al Fitu, o domácích vítězstvích v Náměšti či v Záskalí ani nemluvě. V domácím mistrovství získal první místo, v Evropě byl na krásném 3. místě, druhý v áčku.


Záskalí 1993

Velmi podobná sezóna byla pro Krámského i v dalším roce. V Evropě se snažil porážet Francouze Dosiera, který byl jediným vážným soupeřem našeho borce. Párkrát stanul Ota na místě nejvyšším, ale v konečném účtování se mu nepodařilo získat titul evropského šampióna. Pořadí bylo stejné, jen v domácím šampionátu se díky nepříznivým podmínkám nepodařilo titul obhájit.


Jaizkibel 1994

V roce 1995 se Krámskému dařilo ještě lépe než ve dvou předcházejících letech. Z většiny závodů odcházel jako vítěz, vyhrál Jaizkibel, Falperru, Trier, Rieti, Vallecamonicu či Mont Dore. Stal se tak prakticky neohrozitelným králem evropských kopců skupiny A. To potvrdil ziskem evropského titulu.

S novým vozem vkročil Krámský do sezóny 1996. Téměř dvě desítky vítězství ve skupině ještě prohloubilo Krámského neporazitelnost. Nikdo nedokázal zkřížit jeho cestu k druhému evropskému vítězství ve skupině.

I v další sezóně startoval Otakar Krámský s BMW M3 skupiny A a jeho motivací byly již jen traťové rekordy své skupiny. Opět postavil nový vůz, se kterým pak startoval ještě v následující sezóně, ovšem s patřičnými úpravami. Titul evropského šampióna získal podruhé.

Ještě výraznější triumf přišel v roce 1998, kdy ve výsledcích, které máme k dispozici nebyl nikdy poražen. Opět získal titul mistra Evropy a začal přemýšlet co dál, motivace pro závodění ve skupině A byla slabá, protože nikde nenašel sobě rovného soupeře. Přišlo velmi správné a velmi odvážné rozhodnutí - podobně jako jeho předchůdce Francois Dosieres či náš Jiří Mičánek se rozhodl přejít do prestižní a atraktivní skupiny CN, která znamená vrchol evropských kopců. Někteří se tehdy smáli, jiní nevěřili, že přechod z plechového vozu na otevřený nízký spider s poloviční hmotností zvládne, Nic však neodradilo Krámského do příprav na příští ročník, pro který si opatřil hned vůz čerstvého mistr Evropy Irlanda.

Kuriózně byl vidět Otakar Krámský v roce 1999 na domácích kopcích "na dvou židlích" - startoval totiž i s BMW M3 i s novým spiderem Osella PA20S/98. Sezóna to byla vpravdě náročná. Zkušený jezdec si však dobře poradil s novou technikou a získával cenné zkušenosti a postupně si vydobyl respekt u ostatních jezdců skupiny CN. Svou cílevědomostí připomínal slavného Herberta Stengera, který po získání titulu mistra Evropy s cestovním Fordem Escortem přešel na spider Osella PA9 na počátku 80. let. Také jeho začátky nebyly snadné, ale brzy se stal po boku Vilarina a Nestiho králem závodů do vrchu po celé desetiletí. Celkově byl nakonec Krámský 5. v ME. Doma vyhrál mistra ve skupině A.

Ještě v roce 2000 startoval Krámský tu a tam s BMW M3, se kterým tradičně kraloval domácím kopcům ve skupině A. S Osellou se proháněl doma i v Evropě a postupně si zlepšoval umístění, ale celkově byl opět 5. v ME, byť o pouhý bod a půl. Doma opět vyhrál mistra ve skupině A.

Výborný výkonnostní vzestup zaznamenal Krámský po definitivním přechodu k Oselle v roce 2001. První vítězství v klasifikaci ME přišlo v závodě ve Šternberku. Druhých míst bylo již také více. Pojem Krámský dosud spojovaný se superrychlými stroji BMW M3 skupiny A se nyní rozšířil i pro skupinu CN. Jezdec sám navíc navrhl a zrealizoval mnohá vylepšení vozu Osella, čímž jistě překvapoval zejména italské borce. Konečné účtování evropského šampionátu přineslo krásné třetí místo!

Letošní ročník nebude o nic jednodušší než předcházející. Nicméně Krámský má již dost zkušeností a proto můžeme opět očekávat jeho boj o některou z medailí konečného účtování mistrovství Evropy ve skupině CN.


Rechberg 2002


Rechberg 2002


Rechberg 2002