Cesta za evropským titulem

Vedle našeho pilota Roberta Šenkýře, který obhájil titul Mistra Evropy se stal Mistrem Evropy pro kategorii II - sportovních prototypů zkušený jezdec Giulio Regosa. V dnešním článku si trochu přiblížíme cestu tohoto skromného jezdce.

V roce 1987 se poměrně pravidelně zúčastňoval itlaského vrchařského mistrovství s vozem Osella PA9 skupiny C3. Vyvrcholení závodů na domácí trati byla nejen vítězství v Pieve S. Stefano, Levico-Vetriolo a další, ale zejména zisk titulu Mistra Itálie v roce 1989. Jeho první kontakty s evropským šampionátem se odehrály při italských závodech, které se započítávali do ME. Ovšem již v roce 1988 si zkusil závod ve francouzském Turckheimu a vyjel si pro 7. místo ve skupině C3, kde byla tenkrát silná konkurence.

Pro rok 1990 se po vzoru mnoha dalších i Giulio rozhodl nechat si přestavět svůj vůz na model PA9/90. Jeho Osella, mající rok původu 1984, se tak dočkala zcela nového aerodynamicky moderního designu. Zároveň vyjel Giulio v roce 1990 vstříc evropskému šampionátu, byť jen ve vybraných závodech.

Ročník 1991 přinesl silnější motor, jehož objem byl nyní 2500ccm (dříve jezdil 2000ccm). Ale výrazněji do evropského šampionátu promluvil o rok později, kdy se také poprvé objevil na českém kopci Ecce Homo. Ihned získal druhé místo ve skupině C3. Od této doby se stal naprostou samozřejmou součástí Mistrovství Evropy. Poslední rok skupiny C3 si odbyl v roce 1993, kdy si již v jednom italském závodě vyzkoušel Lucchini skupiny CN, aby pro rok 1994 přesedlal do perspektivní skupiny CN, které dala FIA zelenou. Osellu PA9/90 nahradil prototyp Rebo 004 Sport. Pikatní je, že karosérie zůstala zcela stejná, jako u Oselly. Podvozek však měl na svědomí. Značka Rebo není příliš známá, ačkoliv její kořeny sahají do roku 1973, kdy se objevil malý spider ve třídě 1300ccm za jehož konstrukcí stál Renato Bombassei (odtud Rebo). Regosův vůz byl čtvrtým v pořadí této značky a dosáhl největšího úspěchu svému konstruktérovi.

První start u nás - Ecce Homo 1992

Relativně slabší konkurence v počátcích skupiny CN umožnila Regosovi proniknout do evropské špičky. V roce 1994 vyhrál většinu evropských kopců. Ačkoliv v dalších letech konkurence řídně zhoustla, objevil se Fabio Danti či Pasquale Irlando následováni Frantzem Tschagerem, Denny Zardem či Simonem Faggiolim, Giulio Regosa se udržoval stále na špici a sbíral povětšinou umístění na stupních vítězů, ačkoliv na své další vítězství ve skupině CN a tentokrát i v absolutním hodnoceni ME si musel přeci po úspěšním roce 1994 (6x vítězství) jen počkat. Dobrou vizitkou mu byla druhá místa ze závodů na Ecce Homo 1995, v Rechbergu, na Babě a Mont Dore 1996. Jmenované závody mu opravdu seděli, takžei v následujících letech zde zklízel úspěchy odměněné většinou stříbrnou pozicí. Zajímavým závodem byl boj na Rechbergu 1999, kdy se o prvenství poprali Tschager, Regosa a Irlando. Tenkrát sice zvítězil Tschager o 0,1 sekundy, ale skalp Irlanda byla pro Regosu velkým úspěchem, který podrhl vedením v absolutním pořadí v tomto závodě po první jízdě.


Ecce Homo 1997


Slovakia Matador 1998

Giulio Regosa během let stále dozrával jako dobré víno a fantastické vítězství při Rechbergu 2001 by se dalo označit jako největší úspěch na poli ME tohoto jezdce. V silné konkurenci si poradil nejen s vozy F3000, kterým dominoval Fendrich, ale porazil i jednoho z "neporazitelných", Frantze Tschagera, který si zde chtěl vyšlápnout k zisku titulu Mistra Evropy. Tschager sice zajel nejrychleší jízdu, ale v té první si Regosa vybojoval rozhodující náskok a zvítězil o 0,2 sekundy...

Rok 2004 při absenci Zarda i Faggioliho se stal příležitostí pro Giulia Regosu, který v říjnu roku 2004 oslavil 56 narozeniny. Tyto narozeniny však poprvé v životě slavil coby Mistr Evropy. Cesta k titulu nebyla jednoduchá. FIA přinesla novou koncepci předpisů, která vozy zpomalila a nikdo předem nevěděl, zda bude lepší dvoulitrový vůz či přiškrcený třílitr. Regosovi finanční možnosti ukazovaly jednoznačně směrem k třílitrovému vozu, tedy přestavění jeho dva roky staré Oselly, kterou v roce 2002 poprvé představil Frantz Tschager. Bez zajímavosti není, že Regosa v roce 2002 vyjel rovněž se zbrusu novým vozem, dokonce s vyšším výrobním číslem než Tschager, ovšem Giulio byl nucen v průběhu roku vůz prodat do Španělska. Důvodem byla havárie na zapůjčeném voze a následná špatná finanční situace pro závoděni, kterou vyřešil jen prodej nového vozu. Celá tato kauza znamenala ztrátu dvou let v ME, kdy Regosa jezdil spíše pro pravidelnost a mnohdy na ojetých pneumatikách a přeci jen méně razantně, než jsme byli zvyklí ho vídat.

Jak se před loňským ročníkem očekávalo, boje o titul byly vcelku otevřené, přesto zraky fanoušků přeci jen asi očekávali souboj Regosa vs. De Biasi. Byl to duel po všech stránkách zcela protikladný. Starší a zkušený jezdec vs. mladé nevybouřené mládí či právě z hlediska techniky omezený třílitr vs. dvoulitr. Úvod sezóny patřil právě Giuliovi, kdy vyhrával jeden závod za druhým. Potom ovšem De Biasi přešel rovněž na třílitr a zatímco Regosovi se již tolik nedařilo, De Biasi se stal hvězdou druhé části šampionátu. Nedostatek startujících na posledním závodě však přinesl rozuzlení ještě před startem - šampiónem se stal Giulio Regosa, který do závodu ani nemusel nastoupit, díky bodovému náskoku. Absence boje sice zklamala sportovního ducha italských fanoušků, ovšem histori se již na okolnosti neptá a připisuje Giuliovi Regosovi orvní titul Mistra Evropy v jeho bohaté závodní kariéře. Podle slov jezdců, kteří startují v této skupině delší dobu si tento Ital titul opravdu zasloužil, nejen díky ročníku 2004, ale i díky své pověsti věčně druhého jezdce. Sympatické je také ta skutečnost, že nyní Regosa neutíká z boje skupiny CN, ale bude opět patřit ke špičce evropského šampionátu. Jezdci gratulujeme a těšíme se na první závod v Rechbergu.


Na cestě k titulu - Ecce Homo 2004

Pár dat o jezdci:

Giulio Regosa, narozen 24.10.1948 v Brescii, bydliště Roncadelle, ženatý
První závod jel na voze Fiat 128 Coupe v roce 1972
1988 - ME - 6. místo
1989 - Mistr Itálie CIVM - 1. místo
1990 - ME - 5. místo
1992 - ME - 5. místo
1992 - CIVM - 2. místo
1993 - ME - 5. místo
1994 - ME - 3. místo
1994 - Trofej ME - 1. místo skupina CN
1995 - ME - 5. místo (3. místo skupina CN)
1996 - ME - 3. místo (2. místo skupina CN)
1997 - ME - 3. místo (2. místo skupina CN)
1998 - ME - 4. místo (3. místo skupina CN)
1999 - ME - 4. místo
2000 - ME - 2. místo
2001 - ME - 2. místo
2002 - ME - 4. místo
2003 - ME - 4. místo
2004 - ME - 1. místo