Skvělé poplatky za skvělé služby

Na nedávném lednovém zasedání Asociace jezdců padl v rámci nářků na adresu našeho skvělého FASu návrh takřka nepovšimnutý, zda-li pak neplatíme náhodou za osvícené služby tohoto orgánu mnoho.

A tak jsem se rozhodl podívat se pod pokličku do ciziny. Abych náhodou neporovnával neporovnatelné, zabrousil jsem rovnou k našim jižním sousedům. Alpská země je přece známá tím, že je nejdražší široko daleko. A jak to dopadlo? Kolik zaplatí jezdec za licenci?

U nás v Česku pořídím mezinárodní licenci automobilového jezdce s celoročním povolením ke startu v zahraničí za 4200,- Kč. K tomu potřebuji mezinárodní licenci soutěžícího – ta na jméno jezdce přijde na 2500,- Kč. A zúčastním-li se příslušného školení s vložným 200,- Kč, dostanu i příslušné brožované řády.

Sumasumárum, jako jezdec bez techniky můžu nastoupit k závodu formálně vybaven za 6900,- korun. Kdo by nepotřeboval celoroční povolení ke startu v zahraničí, ušetří 1200,- Kč, a to stejné ho tedy bude stát 5700,- Kč. Navíc si musím sjednat osobní úrazové sportovní pojištění.

Pro zjednodušení si dovolím pro kurz rakouského eura používat zaokrouhlenou částku 33 korun.

V Rakousku dostávám mezinárodní licenci jako „komplexní balíček“. Obsahuje mezinárodní licenci jezdce s celoročním povolením ke startu v cizině, mezinárodní licenci soutěžícího na jméno jezdce, národní sportovní řády plus přílohu J nebo pro historiky přílohu K. To vše za 90,- euro, tedy za 2970,- korun. K tomu poštovné 6,- euro, tedy plus 198,- korun. Na rozdíl od nás si však rakouský pilot nemůže sám zvolit úrazové sportovní pojištění. Platí se a sjednává současně s licencí. Stojí 94,- euro, tedy 3102,- korun, a na rozdíl od našich individuálních, mnohdy ošizených, má garantovaně všechny náležitosti a splňuje mezinárodní požadavky na toto pojištění. Dle mého názoru je tato forma pojištění (u pojišťovny UNIQA) velmi zajímavá – jako jednotlivec se totiž tak dobře za tak levný peníz nikdy nepojistím.

Sumasumárum, v Rakousku můžu nastoupit k závodu s kompletním formálním vybavením za 6270,- korun.

Pro méně chápavé se oprostíme od úrazové pojistky a srovnáme srovnatelné přesně se srovnatelným – v tom případě nám proti české částce 6900,- korun stojí rakouská suma 3168,- korun.

To nemluvím o tom, že lékařské dobrozdání ( na naše poměry s komickým nádechem, jelikož obsahuje větu „ …jezdec nakládá funkčně schopnými pažemi, rukama, nohama i zrakem a dostatečným sluchem…“) vystavuje domácí lékař, po našem obvoďák.

To nemluvím o tom, že každoroční testování je na jih od nás v tomto smyslu neznámým pojmem. Za vystavení průkazu a jednorázovou prohlídku do začátku sezóny zaplatím 135,- euro, tedy 4455,- korun. Pak už následují jen prohlídky techniků na závodech. Za to stejné v mimořádném termínu po začátku sezóny mi naúčtují 155,- euro, tedy 5115,- korun. Kdežto u nás za nové vozidlo dám 3000,- korun a následuje každoroční ulehčení o dva tácky. V mimořádném termínu, tedy kdykoliv mimo dva určené dny, dokonce tácků šest. A k tomu se něco nacestuji.

Co k tomu dodat na závěr? Jeden můj rakouský přítel vždycky tvrdí, že „co nic nestojí, nemá žádnou hodnotu“. Budu-li se tohoto alpského výroku striktně držet, pak musím rakouské piloty silně politovat. Dostávají-li své závodnické náležitosti ani ne za polovic, tak potěš pánbů, jak to tam na tom Západě asi musí vypadat…