úvod | hledej | debata | forum | MMČR | MČR HA | foto | foto Fryba | video | LeMans/WEC | piloti a týmy | Evropa | inzerce | motorshop | historie | okruhy | odkazy

Italská magie opět řádila

Ecce Homo lámalo rekordy

Ecce Homo je už řadu let prestižní a jedinečnou událostí českého motorsportu. Vynikající výkony jezdců, fascinující rychlost speciálů, obětavost pořadatelů, emoce a opakující se mrazení po zádech. Je to zážitek, ze kterého se do normálního života dostáváme jen postupně. Vždyť je potřeba to všechno zpracovat, zavzpomínat, prohlédnout fotky, které jsou zase tak krásné a vyhlížet videa zkušených autorských týmů jako je HillClimbFans.com nebo třeba šikovného Michala Trojana, ale i mnoha, mnoha dalších. A chybět nebudou ani reportáže v televizích. To je Ecce Homo pár dní po závodech, které se opět hlubokým zářezem zapsalo do našich duší.

Tak v čem bylo letošní Ecce Homo jiné? Viděli jsme historicky nejrychlejší tréninkový čas a v neděli se k tomu přidal i rekord trati. Nějak jsme si zvykli, že limity se posunují stále dál a asi proto tolik mrazení v zádech. Úřadující šampión nezklamal očekávání, jel naplno od první chvíle, přesto si našel vždy dost času mezi jízdami, kdy rozdával úsměvy a jeho přátelský přístup potěšil mnohé fanoušky. To je Christian Merli, který je na dobré cestě stát se další magickou legendou evropských kopců. Ano, dokáže být nejrychlejší a vyhrává už řadu let, přesto až letos v historických tabulkách překonal Pasquale Irlanda v počtu vítězství na závodech Mistrovství Evropy. Možná letos ohrozí počty triumfů Andrése Vilariňa, ale další mety v podobě Maura Nestiho a Simone Faggioliho si vyžádají ještě mnoho let. Simone Faggioli sice pro letošek zvolil startu pouze v domácím vrchařském mistrovství CIVM, ale slíbil návrat v příštím roce.

Ani absence Faggioliho nebyla tolik vidět, jak by se zdálo. Jeho tým býval početný a v útrobách kamionu se zkrývaly i čtyři nabroušené placky. Navíc Renzo Napione měl problémy se zádama a tak jeho tým společně s Fausto Bormolinim nepřijel. Přesto se do parkoviště ve Šternberku přijelo mačkat okolo 200 aut. Přesné číslo zatím nevím, protože oficiální startovní listina čítající 196 vozů postrádá ty, kterým se zavřely dveře technické přejímky, jako třeba siluetě Steyr Puch V8 s podvozkem PRC, kde byl problém se sedačkou a Bernhard Wilhelm tak nemohl nastoupit ani k tréninkům. A kolik takových bylo? Tak jako tak, rekordní počet závodních vozů přítomných na Ecce Homo to rozhodně byl. Sice jezdců se sešlo díky Ford Fiesta Cupu v roce 1993 ještě o pár víc, ale tam se vystřídalo 103 jezdců na 52 vozech Fiesta. A bylo to chvílemi až utrpení na to koukat. Letos se žádná nuda nekonala, závody měly šmrnc, spád a přerušení bylo tak málo, že se toho dalo za mikrofonem ještě tolik říct a nebylo kdy… Tak příště.

Pro oko českého diváka byl jednoznačným králem celého víkendu mladý jezdec Petr Trnka, který posouvá národní barvy tohoto sportu do výšin, kde nikdy nebyly. Je to stále jako pohádka o neuvěřitelném příběhu, ale ačkoliv se sešla snad rekordní konkurence ve skupině sportovních prototypů E2-SC, nebyl nikdo, kdo by reálně mohl Petra ohrozit. To je něco neuvěřitelného, šíleného, to jsme nikdy neznali a netroufám si odhadnout, kde to může končit. Miloš Beneš už dokázal zvítězit v devíti závodech ME v absolutní klasifikaci, a to je rovněž úžasný výsledek a doufejme, že Petr Trnka mu i v těchto tabulkách bude moct sekundovat. Vždyť národní rekord posunul o více než sekundu a v součtu s přehledem o více než dvě. Miloš Beneš jel výborně a přes šílenou konkurenci jsme mohli mít dva jezdce na bedně absolutního pořadí. Navíc se připravoval i na domácí rekord, těšil se, že zabojuje, ale výjezd ze Sojkovy zatáčky v závodní jízdě ho připravil o zadní přítlačné křídlo a po nějaké době raději zastavil a bohužel velmi předčasně skončil.

Krásný závod se podařil nestorovi Petru Vítkovi. Jeho Osella PA30 byla pro letošní sezónu zase o něco více ošperkovaná a kromě drcení vlastních osobních rekordů k tomu přibylo i třetí místo mezi prototypy a to je moc pěkný výsledek pro tohoto jezdce. Parádní byla po letech zase španělská jízda, kterou reprezentovaly dva vozy Nova. Ten silnější pilotoval velice rychlí Joseba Iraola. Byl to černý kůň závodu, jehož výsledky jen překvapovaly. Trénink si střihl jen těsně za Benešem při svém debutu na naší trati. Mohlo to být ještě zajímavější. Ale pod tři minuty uměl letos bez potíží létat i nestárnoucí Alexander Hin na voze Osella PA30 a Robin Faustini na modelu FA30. V samotném závodě se mezi tyto rychlíky zařadil i zmíněný Petr Vítek a Sebastien Petit. Ten bohužel pro potíže se svým hlavním vozem startoval na záložním voze Nova NP01 s turbomotorem, jehož brzdily kromě restriktoru i technické problémy po celý víkend. Zajímavé bylo, že Iraola s turbomotorem jel konkurenceschopně, ale v závodě ho elektronika zradila a byl konec.

Dalším nečekaným borcem ve startovním poli byl Španěl Gonzalo Cabaňas. V útrobách jeho vozu Nova sice dřímal pouze litrový motor BMW, ale asi i díky polepům na jeho voze typu Are you Mad enough, Mad zone a podobně se tato malorážka proháněla po kopci neustále rychleji a rychlejí. Krásný zážitek.

Oko náročného českého fanouška rozhodně potěšila početná armáda sportovních prototypů v rukou našich jezdců. Pohled na přípravný prostor pod startem opravdu lahodil a potěšil na srdci. Martin Vondrák učil novou techniku Tatuus PY12, Karel Berger zde představil první Osellu PA21JRB na Ecce Homo, David Dědek vyhrál dvoulitry na Normě M20. Aleši Mlejnkovi se zatím nepodařilo zrychlil svou Normu M20. Nechyběl Demoncar Zdeňak Kráčmara a potěšil Radical Petra Dlouhého. A rozhodně se neztratila Tereza Machová, která má myslím ještě velký potenciál. Vždyť její vůz už pamatuje ve svém sedle celou řadu pilotů a mnohé z nich Tereza svým časem už pokořila. Zdeněk Chudoba zadřel motor a bohužel odstoupil.

Formulová skupina se veze ve stínu vozů Osella FA30 a vždy záleží, kolik jich přijede. Za Merlim a Faustinim se tak čekalo, kdo bude třetí. Nakonec to byl Joel Burgermeister se speciálem Tatuus F4 T014, kdo bral bronz a až za ním se tlačily třílitry Lászlo Szásze či Jiřího Svobody, kterého předběhly ještě další malé Tatuusy. Jedním z nich byl německý Georg Lang. Účast německých pilotů byla příjemným překvapením a je škoda, že legendární čtyřnásobný německý mistr Uwe Lang na Ecce Homo nikdy nepřijel. Tak alespoň syn to napravil. Mimořádným smolařem celého víkendu byl mladý jezdec Josef Hlavinka. Ačkoliv mu letos jeho Gloria funguje parádně, v domácím prostředí bylo všechno špatně, alespoň podle dojezdu do cíle, který se podařilo dosáhnout jen jednou ze čtyř pokusů… Dvakrát prasklý řetěz je opravdu velkou smůlou.

Konec je siluet v kategorii 2. Vše, co vychází z cestovních vozů je dnes rozděleno dle parametrů na pět skupin dle regulí FIA Performance faktoru. Na zajímavý nápad si jezdci zatím zvykají a hledají možnosti, optimální úpravy. Každopádně nejsilnější vozy a bývalé siluety najdeme v tzv. skupině 1. Tam byl velkým favoritem Karl Schagerl. Rakušanovi se u nás nikdy příliš nedařilo, i když ho provází vynikající pověst napříč Evropou. Letos to snad konečně bylo ono a jezdec zlepšil osobní rekord o pět sekund na 3:04,46. Tímto časem se stal druhým nejrychlejším jezdcem historie, který měl nad hlavou střechu a nemohl se za jízdy kochat pohledem na tvarů pestré obláčky. Tím nepřekonaným je Georg Plasa, který byl ještě o dvě sekundy rychlejší. Mezi překvapivou a velmi početnou skupinou kosovských jezdců zářil Liridon Kalenderi. Ještě před pár lety jel ve skupině N. Dnes ale vodí našlapané Mitsubishi Lancer a pilotuje ho opravdu bravurně. Zajímavá je bezesporu i slabší druhá skupina. V rámci českého mistrovství tam exceloval Marek Rybníček s krásným vozem KTM, v ME pak Tomislav Muhvič těsně porazil Martina Jermana na Lamborghini. Vždyť v cíli byl rozdíl 18 setin! Kristýna Fillová překonala dámský rekord na této trati, když pokořila čas Edity Práškové, která s formulí 3 zajela o dvě sekundy pomaleji před 11 lety! Možná škoda první jízdy, díky které přišla sympatická závodnice týmu Komvet o třetí místo ve skupině 2. Letos se také sešla rekordní účast vozů Porsche, celkem jich bylo rovných deset kusů. Některé, ty hezčí, mezi historickými vozy a mezi soudobými byl nejrychlejší Polák Bartolomej Madziara.

Parádní podívanou byly opět i závody historických vozů. Ale mezi těmi nejrychlejšími byste ani nepoznali rozdíl od současných. Vždyť rychlé placky Osella PA9 v rukou italských jezdců působí docela moderně. A speciál March HSS Audit Turbo Can-Am Adama Kluse tu na Ecce Homo vyhrál v roce 1990 v rekordní jízdě Miroslava Adámka. A to není zas tak dávno… Nebo je? Smůlu si vybral Jaroslav Prášek, když sice první závodní jízdu dokončil, ale do cíle projel již s vysypaným stálým převodem a do druhé tak ani nenastoupil.

Krásné emoce, napětí i nesplněné sny nešťastníků, takové bylo opět Ecce Homo, vrchol sezóny vrchařů a pro mne i vrchol motoristického roku v naší republice. Nezbývá, než se těšit na další ročník a čekací dobu si zkrátit na ostatních závodech domácího mistrovství, které pokračuje v Ústí nad Orlicí už příští víkend.



Autor: Roman Krejčí  (Všechny články autora)
Rubrika: Evropa  (Všechny články rubriky)




Článek publikován: 02.06.2022
Přečteno: 696 x
Stránka aktualizována: 11.07.2022

Související články:



REDAKCE: Roman Krejčí All rights reserved, Ó 2002-2017


Stránky vrchy.com jsou nezávislým informačním zdrojem o závodech do vrchu a na okruzích

[CNW:Counter] TOPlist