úvod | hledej | debata | forum | MMČR | MČR HA | foto | foto Fryba | video | Le Mans Serie | piloti a týmy | Evropa | inzerce | motorshop | historie | okruhy | odkazy

Tříkrálový Rechberg 2010

Komentář k závodu ME na Rechbergu

Jestli dobře počítám, letos jsem se vypravil po třinácté do Rakouska, abych mohl být svědkem kvalitního závodu ME a také tradičního startu do nové sezóny, kde řada našich i zahraničních jezdců poprvé zkouší novou techniku v ostrém závodě. Vždy jsem tamní závody v Alpách považoval za celkově velmi kvalitně uspořádané. Letos poprvé jsem se však musel pozastavit a jaksi už navyklý pocit dobrého závodu přehodnotit. Myšleno tedy zejména po té organizační stránce.


Hubert Galli rád předvádí divákům zajímavé a velice silné vozy, tentokrát to byla Dallara z americké série Indycar




Chápu, že po tragické nehodě při loňské St. Agathě se mělo dbát na vyšší bezpečnost diváků, potažmo novinářů, ale to co předvedli pořadatelé letos bylo opravdu ojedinělé, neslýchané a naprosto zarážející. Novináři, potažmo fotografové sice museli zaplatit zálohu na fotovestu, museli podepsat jakési ručení odpovědnosti za sebe, ale to bylo tak všechno. Jinak nedostali ani lístek s označením pro tisk, ani program, ani startovní listinu, žádný časový plán, žádné media informace a hřebíčkem bylo to, že směli zaujímat kolem trati pouze ta místa, kde byli i diváci. Na první pohled to může být jedno, ale prostě kvalitní fotografie se dělají z jiných míst.. Přesto, že jsem za posledních 10 let zažil akreditace na nejrůznějších závodech, včetně takových, jako je Le Mans Series, FIA-GT a podobně, ale tolik arogance a naprosté neschopnosti tiskového pracovníka se nedá nikde zažít.. Navíc ani odklízení nepojízdných vozů na trati během závodů mi již zdaleka nepřišlo tak ukázkové jako před lety. Prostě se zde dávno zastavil čas, žádný pozitivní vývoj se nekoná, ba co hůř, řada věcí, zejména těch právě jmenovaných se zhoršila. Lidé často kritizují některé naše přední závody do vrchu, ale pokud otevřeme oči, uvidíme, že v řadě ohledů jsme dávno Rakušany předstihli..

Vraťme se ale na závodní dráhu, na 38. Velkou cenu Rakouska v závodech do vrchu. Startovní pole nakonec čítalo 192 jezdců, ale ne všichni nastoupili alespoň do tréninku, natož do závodu. Nás mrzela neúčast Petra Rokyty, který byl prý už loni upozorněn na nízký ochranný oblouk. Letos ho prostě technici vůbec nepustili přes technickou přejímku s výtkou, že je třeba ochranný oblouk za hlavou jezdce zvýšit. No mají pravdu.. Nakonec bylo v závodě klasifikováno celkem 152 pilotů nejrůznějších skupin ME včetně těch historických či rakouských skupin a pohárů. Startovalo se zpravidla po 20 vteřinách, což si na této trati mohli pořadatelé v klidu dovolit, v sobotu se jely tradičně 3 tréninkové jízdy, v neděli s velkými rezervami dvě závodní jízdy.

Bohatě obsazený přijel tým Simone Faggioliho z Itálie. Sám loňský Mistr Evropy startuje přímo pod hlavičkou továrního týmu Osella a má její plnou podporu, stejně jako podporu špičkového výrobce pneumatik pro závody do vrchu Marangoni. Společně s ním přijel i jeho otec Mario, bývalý úspěšný závodník s vozy Osella. Dva kamiony přivezly celkem 4 spidery Osella, tedy dva tzv. monoposty. A do jednoho z nich se posadil při svém závodním debutu v Oselle David Kostruh. Asi jsme mohli očekávat cokoliv, díky kvalitní technice, přesto nakonec David třetím místem v tréninku vyvolal jistě v mnoha hlavách šok. Zejména když víme, že první místo měl vyhrazené jeho týmový kolega a učitel Simone Faggioli. A kdo byl druhý? Náš nový český jezdec Jaro Krajčí. Tedy Slovák, který letos vyjíždí s českou licencí a to takovým způsobem, že mu naše početná reprezentace vůbec nestačila. A to jsou oni tři králové, kteří kralovali rakouskému závodu do vrchu, který letos přilákal údajně rekordní počet diváků, jejichž počet překračoval hranici 30.000 lidí. A opravdu bylo kolem trati pořádně těsno. Ostatně počasí vyšlo na výbornou.




Simone Faggioli potvrdil roli nejrychlejšího muže historie závodů do vrchu





Osella FA30 a David Kostruh = velmi silná kombinace


Nikdo nepochyboval o vítězství Faggioliho, pokud tedy nezradí technika. Ta ale fungovala bez větších problémů a tak Simone jen posunoval nejlepší časy a začal hned tím, že jako první jezdec v historii zajel pod dvě minuty již v tréninku, to se ještě nikomu nepodařilo. Ve druhé závodní jízdě pokořil o 3 sekundy rekord Andera Vilarina z roku 2007. Nový rekord tak má hodnotu 1:55,96. Kdo by se divil, proč ho nepřekonal Faggioli loni, tak prostě proto, že loni tento závod vynechal ? Loni byl druhý Jaroslav Krajčí za Bormolinim. V roce 2005 zde Jaro dokonce zvítězil v absolutním pořadí, takže již mnohokrát dokázal, že to na zdejší trati umí. V první jízdě zajel čas pod 2:02 (navíc svůj osobní rekord na této trati) a tím si vydobyl dostatečný náskok, který mu přes o něco pomalejší druhou jízdu, stačil na stříbrnou pozici. Jeho jízda byla velmi razantní a zdálo se, že to je na hranici možností vozu. To obě Oselly FA30, tedy Simoneho a Davida Kostruha, působily na trati velmi klidně a překvapivě byly jejich časy tak výtečné. Právě i Kostruhovi se podařilo bez větších problémů za sebou nechat početnou plejádu jezdců, kteří si to mezi sebou rozdávali opravdu o desetinky. A tak bylo velmi obtížné obsadit vůbec umístění v první desítce. Tak vyrovnaná a rychlá špička tu snad v Rechbergu ještě nebyla. Kostruh tedy při svém prvním startu s Osellou překonal všechna očekávání a zajel tak výborně, že ti kdo startují s nejrůznějšími formulemi 3000 či Nippon mohou asi jen tiše závidět. Však i loňský vítěz z Rechbergu, Ital Fausto Bormolini pokukoval po Oselle FA30, ale cenově je zde opravdu velký skok. Takže „vyřazeného“ Nippona z Japonska lze obstarat za zhruba třetinovou cenu Oselly, a to ještě bez motoru…Bormolini dal přednost Nipponu, konkrétně Reynardu ročníku 2000, kdy se označoval 2KL, tedy „2 kila“ a L, což bylo písmeno pro formuli Nippon. Má tedy o rok starší vůz než například Szasz, Napione či Stankovič. Přesto zajel Fausto opět krásný závod a skončil čtvrtý. Rychlejší než on ale dokázal být ve druhé jízdě další Ital, tentokrát Michele Camarlinghi na Oselle PA30. To je speciál postavený pro kategorii klasických spiderů, v ME teď označených jako SC. Je podobný jako FA30, ale jezdec přeci jen nesedí v ose vozu a snaží se budit dojem dvousedadlového sportovního vozu. Camarlinghi přijel společně s Faggiolim a ukázal sílu tohoto stroje.




Nový vůz Fausta Bormoliniho ještě v původních barvách japonské stáje Dandelion Racing





Milan Svoboda po odstoupení z tréninku





Výborná premiéra pro Václava Janíka


Další dvě pozice patřili rovněž Italům. Rychlý Bruccoleri i zkušený Cinelli představili poprvé na rakouské půdě vozy Lola B99/50 se speciálním aerokitem, který upoutal zejména protáhlým zadním spoilerem. Oba vozy tak působily zajímavě a sympaticky. Kéž by byly vzorem i pro další jezdce. Dalším z rychlých Čechů byl Otakar Krámský, který ukázal, že zdaleka nepatří do starého železa. Jeho Reynard s označením evoluce Krámský 2010, tedy K10 dojel celkově na devátém místě, což bylo pořád velmi slušné místo se ztrátou 3 vteřiny na třetí příčku. Jen těsně za ním dojel Milan Svoboda, který startoval poprvé s vozem formule 3000. Proti loňsku tak zrychlil o 2 vteřinky. Milan měl ale smůlu, když hned první trénink nedokončil pro prasklé brzdové kotouče, které mu navíc poškodili ráfek a pneu, takže nedojel. A jen díky intervenci našich činovníků mu byl vůbec umožněn návrat do parkoviště a absolvovaní alespoň třetí tréninkové jízdě. Až se tomu nechce věřit a tuto informaci mám z doslechu, ale je toto vůbec při závodě ME možné??? Umí si někdo představit, že by ve Šternberku nechali odstavenou formuli 3000 po celý den? Asi těžko.. Bylo příjemné, že si naši jezdci poradili se Stankovičem, který jel rovněž rychlé časy i domácím Waldym, který umí rechberg taky za 2:02. Třinácté místo si vybojoval Dušan Nevěřil, jehož jízda trošku postrádala zápal, pravděpodobně nebylo vše, jak by si jezdec přál, protože zaostal za svým osobním rekordem dost znatelně. Ale umístění těsně za ním mohlo těšit dalšího našeho nováčka mezi formulemi, loňského Mistra Evropy v cestovních vozech Václava Janíka. Podařilo se mu hned při svém prvním startu zajet čas pro šestého nejrychlejšího Čecha v historii tohoto závodu. Dodejme, že český rekord po letošku drží David Kostruh, pomineme-li českou licenci Jaro Krajčího, který byl ještě rychlejší.




Všimněte si jiných laminátů této Loly jezdc Bruccoleriho


Vyrovnaný souboj o druhé až čtvrté místo mezi spidery nedopadl nejlépe pro rychle jedoucího Petra Vítka na Oselle PA20S opatřené pro letošek modernějšími lamináty a modrou barvou. Vítek ale zajížděl krásné časy a podíváme-li se opět na porovnání českých jezdců, tak to byl právě Vítek, kdo byl sedmým Čechem v rychlosti za Janíkem. A co se týče časů českými jezdci pilotovaných spiderů, pouze Krámský dokázal jezdit rychleji, než Vítek a to je myslím pro Vítka velmi dobrou vizitkou.




Petr Vítek a jeho staronová zbraň Osella





Michele Camarlinghi představil novou dvousedadlovou Osellu PA30 a ukázal, že má na porážení formulí


Mezi cestovními speciály rakouského mistrovství E1 bylo zajímavé sledovat výkony Ruperta Schweigera a jeho Porsche 911 Turbo. Schweiger s hnanou pouze zadní nápravou porážel své čtyřkolové soupeře s překoňovanými Escorty či Lanciemi. Nakonec byl těsně druhý za Hans Peter Laberem, ale i tak zajel Schweiger nejrychlejší čas pro značku Porsche na trati Rechberg a svůj nejlepší čas dokázal zlepšit o neuvěřitelné 4 sekundy. Porazil i známého Felixe Pailera.




Schweigerovo rychlé Porsche 911 Turbo


Ve skupině A kralovali až nudně vozy značky Mitsubishi Lancer. Zvítězil Achim Kreim, který sice zrychlil proti loňsku o 6 sekund! Ale rekord Niko Puliče z roku 2008 zůstal zachován. Za Christianem Schweigerem si pro třetí místo dojel Petr Vojáček, který startuje na loňském voze Václava Janíka. Zatím si na vůz zvyká a na Janíkův nejlepší čas ztrácel 2 vteřiny. Po závodě si Petr postěžoval na spojku, která ho zlobila ve druhé jízdě, jeho výkon byl ale příjemný, protože za sebou nechal další dva Lancery a jedno Subaru. Martin Samek dojel pátý ve třídě do dvou litru na voze Ford Focus. V této třídě byla rovněž velká konkurence o čemž svědčí až sedmé místo pro Lukáše Vojáčka na Alfě Romeo 147.

Čistokrevnou skupinu CN podle FIA předpisů vyhrál jako jediný účastník Gianclaudio Dessi na Oselle PA21S, který byl tím čtvrtým vozem ve Faggioliho kamionu.

Skupina N patřila řekněme tradičně Němci Rolandu Wankovi a rovněž vozům Mitsubishi Lancer. Druhý a třetí jezdec v pořadí totiž vodili tento vůz. Rakušané Dieter Holzer a Richard Cvörniek tak doplnili stupně vítězů. Wanek překonal o celou sekundu rekord skupiny N, který držel od roku 2007 Peter Jureňa, který již ME nejezdí.

V ME vypsané siluety neměly početní zastoupení. Z vítězství se radoval zkušený Rakušan Georg Pacher před Hansem Thalmayerem, oba na speciálech postavených Walterem Pedrazzou v jeho firmě na závodní vozy PRC.




Georg Pacher na siluetě PRC


Historické vozy nabídly velmi zajímavý souboj o celkové první místo. Místním hlasatelem opěvovaný Friedrich Huber dostával na frak již v tréninku, kdy svou rychlost ukázal Martin Vondrák na Marchi 712M a do historických vozů přeřazený Luigi Bormolini a jeho Osella PA9. Jenže Bormoliniho vůz nevydržel tempo a do závodu nenastoupil. Muselo ho to mrzet zejména i proto, že se mu v tréninku podařilo překonat rekord pro historické vozy, který zde loni vytvořil Jaroslav Prášek s Chevronem. Zajímavý souboj dvou formulí vyznával po první jízdě lépe pro Hubera, ale Vondrák dokázal ve druhé jízdě zrychlit a dosáhl prakticky stejného času jako loni Prášek v tréninku. Nic nepomohlo Huberovi, že zajel svůj osobní rekord, nakonec se z vítězství radoval Martin Vondrák před Huberem a Lamplmaierem na Fordu Escort. Ve svých třídách tradičně zajeli na výbornou Petr Tykal, Oskar Král či Josef Michl. I naši další jezdci mezi historickými vozy si vedli dobře, ale osobně mi byl nejvíce sympatický výkon sličné Michaely Indrové, která se svou Škodou 120S porazila řadu mnohem silnějších vozů a snad i zkušenějších jezdců jako třeba i Konicara či Vacka, oba na BMW 2002.




Kdo si pamatuje tuto Mazdu z ME cestovních vozů z Brna či závodech v Piešťanech na přelomu 70. a 80. let? Jezdec Mitterer určitě





Pořádně rychlá slečna Indrová hájila pověst krásných a rychlých Češek za volantem





Netradiční Volvo 544 Sport jezdce Ivana Klichy





Martin Vondrák zvítězil absolutně v ME historických vozů s tímto krásným Marchem


Po sportovní stránce velmi kvalitně obsazený závod natěšil fanoušky závodů do vrchu na letošní ročník, ale pravdou je, že zdaleka ne všechny tyto rychlé jezdce budeme na závodech ME vídat pravidelně. Například Faggioli má jet jen minimální počet závodů, protože upřednostňuje CIVM, tedy domácí mistrovství, tím je limitovaná i účast Davida Kostruha. Další Italští jezdci brali Rechberg jako testování, ale přesto se můžeme těšit i na Ecce Homo na kvalitní jezdecké pole, ve kterém budou ve hře opět i ti, kteří zde nedojeli až do cíle, konkrétně rychlý Maďar Laszlo Szasz, který zde poškodil svůj vůz po divokých hodinách či Miloš Beneš, který po smyku ztratil v první jízdě a do druhé nenastoupil. Před námi je teď Ústí nad Orlicí, mezinárodní závody, kde se opět pojede ME historických vozů a také rakouské mistrovství, které by mělo na start přilákat atraktivní vozy a jezdce a udělat opět krásné závody, jak jsme tomu na trati 21 zatáček zvyklí. A pak už hurá na Ecce Homo.


Tradiční smůla Miloše Beneše, loňského absolutního Mistra ČR




Autor: Roman Krejčí  (Všechny články autora)
Rubrika: Evropa  (Všechny články rubriky)




Článek publikován: 27.4.2010
Přečteno: 2963 x
Stránka aktualizována: 29.3.2011

Související články:



REDAKCE: Roman Krejčí All rights reserved, Ó 2002-2006


Stránky vrchy.com jsou nezávislým informačním zdrojem o závodech do vrchu a na okruzích

[CNW:Counter] TOPlist