Rechberg - komentář

Úvodem
Pohled do startovní listiny nabízel řadu překvapení a očekávání. Jak to však na závodech bývá, vždy se najde dost atraktivních jezdců a vozů, které nepřijedou. Na Rechbergu mrzela zejména neúčast avizovaných mistrů Evropy Andrese Vilarina (Reynard F3000) a Herberta Stengera (Equipe Stenger). Zajímavý mohl být i start Paola Strenghetta na atypickém spideru značky Sighinolfi. Nepřijel ani známý jezdec Luigi Bormolini, který dal přednost startu v historické rallye. Z našich řad se neobjevili skalní vrchaři evropského formátu jako Tomáš Vavřinec, Jaroslav Krečmer, Patrik Semlbauer či Petr Vojáček. Ani jeden nemá ještě připravený vůz. Procházka parkovištěm závodních strojů pomohla najít hlavního favorita závodu v absolutním pořadí. Byl jím jednoznačně šampión Interserie a několikanásobný mistr Rakouska ve formuli 3 Josef Neuhauser s vozem formule 1 značky Minardi, kterého známe zejména z mostecké Interserie, kde drží absolutní traťový rekord (podobně jako údajně na Hockenheimu či Lausitzringu). Nejlepší čas míval i na Rechbergu, ale loni ho překonal krajan Walter Leitgeb (vítěz Ecce Homo 1999 a 2000), a tak se rozhodl mu rekord opět přebrat. Pikantní je, že závod v Rechbergu kolidoval s brněnským závodem Interserie, kterou tak Neuhauser vypustil, na rozdíl od Leitgeba, který do Brna přijel. Zajímavý byl i start francouzské konstrukce Norma jezdce Ughetta z Francie, který byl však ve skupině C3 sám. Jedná se o vůz po jezdci Chamberodovi, který s ním dokázal porážet i ty nejrychlejší jezdce evropského formátu.

Sobotní trénink

Sobotní den začal deštěm a zatažená obloha nedávala příliš nadějí na zlepšení počasí. Jezdci nechali obout mokré pneumatiky a sny o rekordech vzali za své, aspoň prozatím… Neuhauser přesto potvrdil předpoklad nejrychlejšího jezdce v první tréninkové jízdě. Piloti příliš neriskovali a ani karambolů naštěstí nebylo mnoho. Do druhého tréninku však vozovka oschla, a tak začalo být na trati poněkud rušněji. Zejména pak ve zpomalovacím retardéru pár set metrů po startu. Historické vozy jely poměrně spořádaně, ale pak se začalo hodně klouzat, zejména ve skupině silně upravených cestovních vozů (H+F+B). Nejhorší průjezd měl Alexander Strobl, který se svým Fordem Escort WRC nezvládl nájezd a po smyku téměř čelně zničil svůj vysoce výkonný vůz o zábradlí (připravujeme ve fotogalerii). Oprava si vyžádala značné časové zpoždění. Hned další jezdec na Lancii Delta prorazil opět pneumatiky, ale naštěstí to nebylo nic vážného. Krev v žilách však ztuhla po průjezdu jednoho z nejkrásnějších vozů – Porsche 911GT2 jezdce Pregartnera, který byl na výjezdu příliš široký a jeho mohutné a výkonem překypující vozidlo šlo ke svodidlům, kterým se vyhnul jen za cenu smyku, který byl již v poměrně vysoké rychlosti nezvladatelný. Porsche začalo lítat mezi svodidly ze strany na stranu. Kvílení brzd a gum měla přerušit rána do svodidel, ale jezdec se asi podruhé narodil a vůz naštěstí ani neškrábl.

V klasifikaci po dvou tréninkových jízdách byl první stále Neuhauser s časem 2:06,885 před Szaszem (2:08,808) a Tschagerem (2:09,589). Velmi příjemné bylo absolutně čtvrté místo Otakara Krámského (2:12,688), který však byl druhým nejrychlejším jezdcem započítávaným do mistrovství Evropy. Rechberg má svou tréninkovou zvláštnost, a tou je i třetí tréninková jízda, která nebývá běžná. Řada jezdců ji vynechala, ačkoliv místní rozhlas neustále opakoval, že jezdci musí absolvovat všechny tři tréninkové jízdy, což je z hlediska evropských pravidel docela nesmysl. Přesto tuto možnost mnozí využili a na již zcela oschlé vozovce docházelo neustále ke zlepšování časů. To platilo především pro Neuhausera, který zajel fantastický čas 2:01,928! Zrychlili i italští jezdci v „plackách“ a posunuli našeho reprezentanta Krámského na čtvrtou příčku mezi vozy skupiny CN, protože ten jízdu vynechal. Kvůli problémům se zavěšením levého zadního kola nenastoupil ani kuriózní jezdec Stankovič na Lucchini P3-95 či De Pellegrini, který měl lehkou havárii ve druhém tréninku. Skupina CN byla letos opravdu rekordně obsazena. Jak jsme již psali, jel se zde závod poháru Fabia Dantiho, který přilákal na start 8 nových vozů Osella PA21 s dvoulitrovým motorem Alfa Romeo. Mezi pravidelné účastníky evropských klání nepatří ani otec a syn Krisamové z Německa, kteří své Oselly PA20 vedli opravdu znamenitě. Příjemným překvapením byl přestup jezdců Öppingera a Brebsona ze skupiny C3, která již nyní v Evropě neboduje, do skupiny CN. Vytvářejí tak trochu naděje, že souboj ve skupině CN nebude čistě italskou záležitostí, kterou však úspěšně prohlodává Krámský, kterému letos pomáhá posílit naše barvy mladý jezdec Vladimír Doubek. Jeho červená Osella debutovala při brněnském závodě do vrchu, ale Doubek se určitě těší, až bude moct využít výkon svého vozu na suché trati, což se mu podařilo zejména ve třetím tréninku. Novou techniku letos představuje i Dušan Nevěřil, který se ani pořádně neohřál ve spideru Lucchini po Krečmerovi a již se sžívá s Raltem po Slovákovi Krajčím, který sáhl po Lole F3000. Oba jmenovaní jezdci patřili k absolutní špičce tréninkový časů spolu s ještě nejmenovanými Italy Regosou (loňským vítězem) a Napionem. Mezi nejrychlejší formule a spidery se vklínily špičkové vozy skupin BHF, zejména pak Švýcar Ianniello se super Lancií Delta S4 a řada Fordů Escort připravených ladičem Gabatem. Skupinu A ovládli naši reprezentanti v pořadí Šenkýř a Liška. Ve skupině GT, která je již druhým rokem vypsaná pro ME, se objevil náš reprezentant a loňský mistr republiky Jan Vonka, který je první vlaštovkou a čas ukáže, jestli se objeví další pravidelní jezdci v této velmi atraktivní skupině. Ochuzená byla skupina Super Production, kde se sice startoval mistr Evropy Pulič či naše stálice Míša Votavová, ale dohromady tu byli jen čtyři jezdci, což znamená poloviční body. Naše barvy hájila poměrně početná skupina historických vozů v čele s tradičními oporami Neubauerem, Čečilem a Strakou. Historických vozů zde bylo i díky rakouskému mistrovství, které doplňovalo FIA pohár, poměrně hodně a nabízelo zajímavou prohlídku historii motoristického sportu od našeho Hakaru, přes Porsche Carrera či Lanciu Beta Montecarlo až po formuli 2 značky Lotus či spideru Porsche 908.

Nedělní závod

Již od samého rána svítilo intenzivně sluníčko a bylo jasné, že letošní jubilejní 30. závod na Rechbergu se pojede pod krásnou modrou oblohou. Domácí favorit Josef Neuhauser s vozem formule 1 Minardi 190 překonal hned v první jízdě traťový rekord a zároveň jako první a jediný jezdec pokořil hranici 2 minut! Výrazně zrychlil i mistr Evropy Franz Tschager, který zaostával o pouhé dvě vteřiny a s přehledem za sebou nechal všechny formule 3000 i atraktivní spidery skupiny CN. V absolutním pořadí nic nezměnila ani druhá jízda, Neuhauser se již pod 2 minuty nedostal a Tschager bez problémů zvítězil v klasifikaci vozů ME a nechal za sebou Maďara Laszlo Szasze.

Na start závodu se do královské skupiny CN postavilo celkem 22 jezdců, chyběl jen De Pellegrini, který měl po sobotním tréninku závadu na řízení a vzhledem k tomu, že neměl náhradní díly, závod vzdal. Mimořádně silnou konkurenci deklasoval již zmíněný Franz Tschager, který zajel obě jízdy na hranici možností současných spiderů ve velmi vyrovnaných časech. Odstup od dalších se dařilo udržovat i loňskému vítězi tohoto závodu Giulio Regosovi, ale za ním se již bojovalo o vteřinky. Po první jízdě byl třetí Otakat Krámský s vylepšenou Osellou. Na čtvrtého Renza Napioneho měl náskok téměř vteřinu. Ital zde debutoval s poslední evoluční verzí proslavené Oselly PA20S stejně jako oba jeho krajané na prvních dvou místech. Velmi rychlý byl i na dalším místě Fausto Bormolini, Martin Krisam junior a Erich Öppinger, který si na nový vůz zvykl velmi rychle a svým dravým stylem může při dalších startech v závodech ME překvapit. Čistým stylem rozjížděl, poprvé na suchu, svou cestu ve spideru v seriálu ME nás druhý reprezentant v této skupině, mladý Vladimír Doubek, který bude, podle mého názoru, brzy postrachem absolutní špičky tak, jako tomu bylo ve skupině A, kde vyhrál nejeden závod ME. Druhá jízda nebyla šťastná pro našeho reprezentanta Krámského. Okolnosti nebyly příznivé a nepatrné zpomalení oproti první jízdě znamenali ztrátu medailové pozice ve prospěch Napioneho, který naopak zrychlil a posunul se na třetí příčku. Zajímavý byl i souboj ve třídě do 2000ccm. Kromě tří domácích borců startovalo 7 Italů a jeden Němec s pohárovými Osellami PA21. Již v tréninku byly rychlejší rakouské stroje PRC Opel, které působily přeci jen trochu dravějším způsobem (kvalitnější brzdy). V závodě se v této konkurenci těšil z vítězství Rakušan s pseudonymem Tessitore, ale jeho čas nestačil na zisk bodů do ME, protože nesplnil klauzuli 120% času prvního jezdce.

Již jsem zmínil debut reprezentanta Jana Vonky ve skupině GT, která je v ME vypsána. Sledovat jeho Porsche známé ze závodů světového poháru FIA GT bylo skutečným zážitkem. Bylo by jistě velmi přínosné, kdyby se tato skupina na kopcích dále rozvíjela, byť se zde nedá nikdy očekávat tolik účastníků jako ve skupinách A nebo N. Fanoušek závodů do vrchu mohl zavzpomínat na osmdesátá léta, kdy v rámci ME jezdily vozy skupiny B jako BMW M1 či Porsche 930 Turbo. Vonka se s Porsche 911GT3R teprve učí, což potvrzuje i poněkud kuriózní informace o tom, že při odčerpávání paliva po jednotlivých jízdách používal pouze jedno čerpadlo, které však nechávalo palivo v hlavní nádrži a k překvapení týmu se zjistilo, že závod vůz Porsche absolvoval s plnou nádrží, tedy se 100 litry paliva. Nicméně velmi dobrý čas v sobotním tréninku a neustále zlepšované časy dávají do budoucna dobré vyhlídky stejně jako u Doubka, který podobně jako Vonka udělal letos velký krok dopředu, který znamená jednoznačné zkvalitnění vozového parku a tím zvýšení atraktivity závodů.

Skupina A byla bez účasti mistra Evropy Puliče trochu prázdná. Byl to ale jen optický klam, neboť jezdců v nejsilnější třídě se sešlo 6, což je slušný počet, navíc velmi rychlý reprezentant Vladimír Liška startuje s třílitrem. Sezónu zde dobře rozjeli oba naši špičkový zástupci. Zmíněný Liška s přehledem porazil Roberta Di Giuseppe s Lancii, všechny vozy ve třídě nad tři litry i kit-cary. Ale úplně nejrychlejším mužem byl náš druhý reprezentant Robert Šenkýř, který sice musel v první jízdě zpomalit kvůli právě odpadlému Polákovi Koscinszkovi s Mitsubishi, ale přesto byl nejrychlejší, což potvrdil i velmi kvalitním časem ve druhé jízdě a směle vykročil za evropským titulem, jehož zisk může být pro mladého jezdce velmi reálný. Zajímavé vozy Ford Escort Kit-Car představili naši jedzci Eduard Patera a Radoslav Nešpor. Oba zajeli velmi pěkné časy a ačkoliv na trati jejich jízda působila dravěji než v případě Francouze Jean Luc Fritsche s Kit-Carem Peugeot, nakonec to na zlato nestačilo, ale i druhé a třetí místo je pěkným výsledkem v poli 13 (!) jezdců ve třídě. Není bez zajímavosti, že oba naši jezdci za sebou nechali řadu vozů BMW M3 včetně mladého Chorvata Dario Čikora, který sedlal špičkové áčko týmu Krámský BMW. Jeho chvíle možná přijde v průběhu sezóny, kdy se s velmi silným vozem lépe seznámí.

Ve skupině N, která bývala naší silnou oporou, tentokrát hájil naše barvy na startu pouze reprezentant Jiří Voves se Subaru Impreza WRX. Doby, kdy zde startovali jezdci jako Charouz, Vavřinec, Kopecký, Malý, Doubek či Vonka jsou pryč, ale jejich nástupce rozhodně není bez ambicí na zlaté medaile. Rechberg není pro jeho Subaru zrovna ideální tratí, ale věřím, že v dalších techničtějších závodech, přiveze domů plný počet bodů. Velmi rychlý Němec Wanek nedal nikomu naději a stejně jako v tréninku i v závodních jízdách vodil své BMW M3 o několik sekund rychleji, než konkurenti se „čtyřkolkami“. Tam bylo ale vše velmi vyrovnané a souboj Voves-Jureňa-Bedini nedával tušit, kdo bude nejrychlejší. Voves držel třetí místo ve skupině po první jízdě, ale ačkoliv ještě zrychlil, na Bediniho Escort to nestačilo. Nemám rád diskuse o neregulérnosti závodních aut, o podvodech, ale pohled na Bediniho jízdu nejen při loňském závodě, ale i letos, ve mně vzbuzuje rozpaky. Jeho jezdecký styl a nasazení v zatáčkách rozhodně neodpovídá dosahovaným časům v závodních jízdách. Má stejné auto jako Slovák Jureňa, ale v průjezdech dělá chyby a jednoduše řečeno jede pomaleji…

Loňský „boom“ skupiny SuperProduction dostal při neúčasti Petra Vojáčka a týmu ASK Náměšť nad Oslavou velkou ránu a podobně jako gétéčka budou přiděleny ve skupině SP jen poloviční body. Ale ani toto zjištění zřejmě nevzalo chuť k závodění Chorvatu Niko Puličovi, který opět pokračuje ve špičkové stáji BMW Krámský, která si již mezi fanoušky v zahraničí vytvořila obdiv. Trochu zamrzí jezdcův přestup do slabší skupiny, ale vše je zřejmě zapříčiněno tím, že federace FIA přiděluje jen jeden titul ve čtyřech nesouměřitelných skupinách. Pulič tak chce navázat na své tituly z minulých let ve skupině, která by ho mohlo v konečném bodovém hodnocení zaskočit. Zatím ho ale spíš zaskočila neúčast Vojáčka, který ještě připravuje svou novou zbraň. Pěkné časy zajížděla naše účastnice Míša Votavová, která jen těsně podlehla Rakouskému jezdci Erichu Weberovi a odvezla si bronz. Souboj Vojáček-Pulič se tak odkládá na další závod.

Skupina formulových vozů není pro ME vypsána. Přesto díky poměrně pravidelné účasti několika kvalitních jezdců od nás, Slovenska, Rakouska a Německa, vypsala FIA evropský pohár pro monoposty. Při neúčasti Leitgeba zůstaly karty otevřené, leč strojově přesná a razantní jízda Maďara Szasze nenechala dlouho naději našemu jezdci Dušanu Nevěřilovi ani Slovákovi Krajčímu na první místo. Náš jezdec se s vozem obdivuhodně rychle sžívá a zrychluje. Dokonce ve druhé jízdě v zatáčce Remus to vypadalo na nebezpečný smyk, který však jezdec hravě zvládl, byť přišel určitě alespoň o vteřinku. Nakonec skončil závod na třetím místě za Slovákem Krajčím, který představil Lolu T96/50, která zřejmě ještě není úplně ideálně připravená na vrchařské závody, neboť se mi jevila neustále příliš klouzavá. Jezdec však zajel velmi kvalitní časy a celkově byl sedmý, hned za naší jedničkou Krámským. Špičkový pilot a vůz formule 1 byla kombinace k neporažení. A asi nikdo nepochyboval, že Neuhauser přijel hlavně proto, aby vrátil traťový rekord opět svému jménu. Vozy formule 1 kdysi na závodech do vrchu občas (mimo pořadí ME) startovali, ale v poslední době se jedná spíše o raritu, takže byl pohled na žluté Minardi velmi příjemný. Vzpoměňme, že s ef-jedničkou jezdil na kopci Ecce Homo například náš jezdec Adámek, v Anglii se bez valných úspěchů objevoval Jordan a pak bychom museli jít dál do historie, kdy v sedmdesátých letech vyjel s F1 Švýcar Jauslin.

Samostatnou kapitolu tvoří závod historických vozů, startujících v evropském poháru FIA a rakouském mistrovství. Loňský držitel tohoto poháru Švýcar Walter Pauli musel svou Alpinu hodně honit, aby za sebou udržel našeho jezdce Jaroslava Straku, který vodil bílé BMW 2002Ti. Celkově šesté místo si vyjel pěknou jízdou Arnošt Neubauer, jehož Porsche našlo přemožitele v nízkém sportovním kupé Abarth Simca 2000GT. Mezi sportovními vozy vyhrál svou třídu také náš reprezentant František Čečil s Hakarem, který kroužil po našich tratí v padesátých letech v době rozkvětu maloobjemových sportovních prototypů. Druhé místo ve své třídě si vyjela brněnská jezdkyně Kamila Stará na Saabu Montecarlo, jejíž příjmení nevyjadřuje její krásný mladý věk. Jezdkyň se sešlo letos na Rechbergu poměrně hodně a kdyby byla vyhlášena Miss, určitě by patřila sympatické Kamile. Dodejme ještě, že svou třídu vyhrál i již zmíněný Jaroslav Straka. Škoda, že po problémech s převodovkou nestartoval v závodě Libor Vinkler.

Rakouský šampionát přinesl na start několik zajímavých vozů. V prvé řadě spider Porsche 908, se kterým jel slavná legenda stříbrného plátna a závodník Steve McQueen v Sebringu. Závod ovšem toto krásné Porsche nedokončilo. Nejrychlejší byl i u nás několikrát startující Friedrich Huber s Lolou pře formulí dvě Lotus a špičkovým BMW 3.0CSL jezdce Wolfganga Schachingera.

Další kapitolu rakouského závodu tvoří pole jezdců startujících společně ze skupin H, B a F. Na startu se tak objevuje například upravené Porsche GT2 či famózní Lancia Delta S4. Tento vůz byl absolutně nejrychlejším uzavřeným vozem, který kdy na Rechbergu startoval. Sledovat jeho neuvěřitelné zrychlení bylo opravdu zážitkem. Švýcar Iannielo patří v této kategorii k absolutně nejrychlejším jezdcům, což také potvrdil prvním místem. Na druhého Gabata, který kočíroval našlapané WRC Ford Escort, získal více než deset sekund! Nedávno z nemocnice propuštěný Pregartner se musel spokojit se třetím místem, ačkoliv jeho Porsche zde loni jezdilo o několik sekund rychleji než letos. Komentátor si velmi zakládal na jednom domácím matadorovi, na čemž by nebylo nic divného. Jenže když Georg Pacher na voze Puch vylil po poruše motoru olej před zatáčkou Remus, zůstala trať i po úklidu přeci jen trochu v horším stavu a pořadatelé vyvěsili žlutočerveně pruhovanou vlajku symbolizující olej či kluzkou vozovku. Řada jezdců tak zde zbytečně téměř zastavila. Jedním z nich byl i zmiňovaný místní jezdec Andreas Marko. A právě potom bylo rozhodnuto nechat několik jezdců sjet dolů včetně Marka, aby jeli opravnou jízdu. Možná se mýlím, ale asi šlo o to, aby Marko zajel dobrý čas. V každém případe byl výkon jezdce Marka velmi kvalitní, neboť s VW Golfem ve třídě 1600ccm porazil všechny dvoulitry a obsadil poměrně slušné místo i mezi nejsilnějšími vozy. Několik desítek jezdců této kategorie znamenalo příjemné zpestření závodu a věřím, že naše obdoba ve skupině M bude pokračovat stejným směrem.

Evropský šampionát bude pokračovat na jihu Evropy v Portugalsku a Španělsku, ale již v červnu zavítá do našeho slavného závodu Ecce Homo, který býval z nešťastných důvodů ochuzen o výborné borce z Itálie. Proto jsem hovořil s Faustem Bormolinim, který letošní italskou účast považoval za samozřejmou. Italové jsou rádi, že se ve Šternberku hodně pracuje na zlepšení povrchu, již bylo položen nový asfalt v celé první části a rovněž v pasáži za tzv. Novou zatáčkou. Bormolini se do Šternberku těší, a tak věřme, že i chuť Napioneho zde startovat rozežene případné pochybnosti ze strany mistra Evropy Tschagera, který díky svému umění a špičkové techniky, přiveze do Šternberka takovou sílu, že se bude otřásat traťový rekord. Trochu si zaspekulujme: Tschager totiž v Rechbergu ukázal, že vozy F3000 dokáže bez větších problémů porazit, takže nejen letitý rekord Španěla Vilarina, ale i absolutně nejrychlejší čas Leitgeba může padnout. Dodejme, že Rechberg dokáže Tschager zajet o 5 sekund rychleji než Vilarino se svou Lolou, kterou projel Ecce Homo za 3:02. Proto se dá předpokládat, že na delším Ecce Homo by mohl Tschager získat i 6-7 sekund na Vilarina, což by znamenalo nejen druhé historické proražení tříminutové hranice, ale i pokoření Leitgeba…(pravdou je, že na Rechbergu byl zatím rychlejší domácí Leitgeb)