úvod | hledej | debata | forum | MMČR | MČR HA | foto | foto Fryba | video | LeMans/WEC | piloti a týmy | Evropa | inzerce | motorshop | historie | okruhy | odkazy

Rechberg 2009 - Komentář

Co přinesl úvodní podnik ME?

Opravdu nabité pole jezdců se svými vozy se sešlo v podhůří Alp, aby si změřili svoje síly se soupeři letošního seriálu ME. Samozřejmě zde bylo vypsáno i Mistrovství Rakouska, ME historických vozů etc. Nicméně hlavním závodem byl evropský šampionát soudobých vozů, který doznal ve svých předpisech významné změny zejména v kategorii II, tedy závodních a sportovních vozů. Přibylo skupin, vrátily se některé starší vozy, které dříve brázdily evropské kopce. Krásným příkladem byla účast Oselly PA9/85 v rukou Luigi Bormoliniho. Ten s tímto vozem ve stejných barvách startoval v ročníku 1985 seriálu ME a pro body si mohl dojet v rámci skupiny E2-TS, tedy dvousedadlových sportovních vozech. Nutno podotknout, že je v předpisech a jejich výkladech poněkud zmatek, protože přesná definice skupiny E2 by měla problém takového vozy připustit na start, ale snad to byl záměr těmto vozům umožnit opět startovat…


Luigi Bormolini, Osella PA9

Další novinkou byla skupina E2-SH, tedy siluety. V podstatě super upravené cestovní vozy. Na startu se jich sešel slušný počet, zejména díky domácím jezdcům startujících na různých derivátech "broučků". Tyto vozy měly vesměs podvozky konstrukce PRC Austria a karosérie vzdáleně připomínající Steyr Puch a podobně. Prim zde však hrál Georg Plasa, který konečně našel uplatnění pro svůj speciál BMW Judd v rámci ME. A hned se mu objevil zajímavý konkurent, Erich Edlinger na dalším voze BMW, který pohání agregát z americké IRL. Dodejme, že Plasův bavorák pohání motor určený původně pro závody Le Mans Series.

Jeden z vozů PRC TR

Celý víkend doprovázelo jezdce i početné fanoušky, včetně těch z České republiky krásné počasí, ovšem když slunce zapadlo, a to nejen v noci, byla docela slušná zima a na nedalekých kopcích Alp svítil ještě sníh.

Českých fanoušků bylo v Rakousku několik desítek, nebo i více?

Organizace závodu probíhala dle mého názoru perfektně a připomínala komorní dokonalou souhru, kterou známe ze závodů v Ústí nad Orlicí.

Ředitelské auto vyjíždělo vždy, když to bylo třeba a ani větší karamboly si nevyžádaly dlouhé prostoje

Mezi více než 200 piloty startovalo značné množství českých pilotů. Jejich počet jsem nezjišťoval, ale skoro by to mohlo být podobné, jako stávající počet přihlášených do Náměšti nad Oslavou. Rozhodně naši jezdci nedělali ostudu, ba právě naopak. Diktovali v řadě skupinách opravdu tempo. Otakar Krámský překvapoval svým klidným přístupem, který jakoby odrážel jeho současný přístup k závodění, který by se dal shrnout slovy, užít si to a zajezdit si, vždyť nejde o život… nebo jde právě o něj… Milan Svoboda exceloval svými časy a překonal svoje maximum a přiblížil se neoficiálnímu rekordu pro dvoulitrové vozy, který drží Simone Faggioli. V jeho týmu startovala každým rokem krásnější Edita Prášková. Bohužel ji celý víkend zlobila technika vozu, z motoru se ozývaly špatné zvuky a otáčky zůstávaly poněkud nízké. Je to škoda asi o to větší, že její otec Jaroslav Prášek do závodu nenastoupil vůbec. Přesto právě s jeho jménem mám z Rechbergu spojený snad největší emotivní zážitek. A sice… místní komentátor, mimochodem velmi dobrý komentátor, zmiňoval jejich domácího matadora Hubera a jeho Lolu, kolikrát že už to na Rechbergu zvítězil a jak je jasným favoritem i letos etc etc.. Ale pak vyjel při svém prvním startu na trať tréninkové jízdy Prášek a když projel cílem s náskokem 9 sekund na Hubera, šlo celkem zřetelně vidět i přes reproduktory, kterak spodní čelist milého komentátora putovala prudce dolů a jak se usměv zmrazil v šoku. Prostě to bylo prima slyšet :) Škoda jen, že nakonec kliková hřídel v motoru vypověděla službu ve třetím tréninku a tak Jarda vkládal své naděje na Edith, ale u jejího vozu se přes snahu mechaniků, nepodařilo závadu odstranit.

Jaroslav Prášek vrátil (pomyslně) do Rakouska vůz Chevron B42, se kterým tam startoval na počátku 80. let jeho někdejší majitel Willy Siller a vypadalo to, že i Prášek bude vítězit...

Dalším překvapením pro mne byl výkon Davida Kostruha. Jeho dvoulitrová Norma byla v mých očích jedním z nejkrásnějších vozů, ale právě velice dravá a přesná jízda Davida Kostruha nechávala v žilách tuhnout krev. V klidu překonal čas, který zde zajel na stejném voze například Andres Vilarino. Není to důvod k nárůstu pýchy, ale výborná motivace k další práci na svém umění a jeho využití na domácích i evropských kopcích. Davide, díky za ten výkon.

David Kostruh deklasoval konkurenci mezi plackami včetně výborného domácího jezdce Emanuela Pedrazzy

Nedařilo se příliš Dušanu Nevěřilovi, který zřejmě díky problematickému řízení trefil v sobotu svodidla. Vůz byl nouzově opraven, ale nakonec nedělní závod smutný Dušan nedokončil. Byla to škoda, ve zdejší početné konkurenci, avšak s absencí Regala a Faggioliho, to mohl být další uchazeč o vítězství. Naopak jeho závodnický kolega Jaroslav Krajčí ujel v tréninku všem a patřil k těm nejžhavějším favoritům na vítězství. Přesto se přiznám, když jsme se s kolegy z naší redakční výpravy bavili, kdo že to vyhraje, měl jsem tip, že Fausto Bormolini. Tento tip sice vyšel, ale závod to byl vyrovnaný od začátku do konce, i když Fausto přeci jen nakonec soupeřům odskočil a jako jediný se dostal po hranici dvou minut na jízdu a dokonce i v součtu pod 4 minuty. Jaro Krajčí tak vybojoval stříbrnou medaili.

Fausto Bormolini slavil svůj další triumf v absolutním pořadí závodu ME

Ve skupině A odvedl výborný výkon Václav Janík na voze Mitsubishi Lancer. V celkovém pořadí byl hned za zmiňovanou Editou Práškovou. Ovšem to nebylo důležité jako skutečnost, že Janík vykročil rozhodným způsobem ke svému cíli, kterým je zajisté titul Mistra Evropy. Ale zároveň se netajil svými sny si vyzkoušet třílitrový spider Norma M20, ale spíše na okruzích. Skupinu N při odchodu Miroslava Jakeše vyhrál Roland Wanek, náš věčně veselý a svou kariéru stále ukončující Jirka Voves. Fotky obou aktérů jsme přinesli na našich stránkách již v noci těsně po dojezdu domů. Další skupinou v ME divize I je SP. Tam měl smůlu Petr Vojáček, jehož Alfa Romeo zapříčinila jednu z těch pauz během závodu, která signalizovala nehodu. Jeho syn ale na starším voze Opel Astra zajel bezchybně a porazil svého soupeře Romana Holocha. Jen kousek za nimi se v celkovém součtu časů objevil výborný Pavel Kolář s historickým klenotem Škoda 130RS. Stejný, leč o nějaký ten měsíc starší vůz přivedl k vítězství ve své třídě i Josefa Michla, který na dálku sledoval, jak si vede jeho syn Dan při okruhové Jarní ceně Brna. A po tréninku v Brně to vypadalo více než dobře :)

Vozy Škoda 130RS budí na rozdíl od jejich pozdějších sestřiček stále v Evropě respekt..




Roman Holoch s Alfou Romeo v nových barvách na Lukáše Vojáčka nestačil



Na závěr snad jen dodat, že to byl krásný závod, příjemně strávený víkend a na naše stránky co nevidět poputují další a další fotogalerie podle skupin. Fotografií je dost, ale chceme pro vás vybrat ty slušnější a hlavně uspořádané, ať si každý najde to své oblíbené. Ale předem upozorňuji, že krásné dívky moc nefotím :) A když jsme u těch dívek, tak je prakticky nutnost vzpomenout na Biancu Steiner, která byla nejrychlejší ženou jezdeckého pole, když svůj Reynard 99L, resp. druhý vůz Lionela Regala, dovezla do cíle na sedmém místě mezi formulemi. Říká se o ni, že je velmi krásná, ale jestli to zatím našim "holkám" nandala na závodní dráze, v půvabu se podle mě našim pilotkám Práškové ani Staré nevyrovná! Tak hezký den a hurá na další závody.

Bianca Steiner po sobotním tréninku



Autor: Roman Krejčí  (Všechny články autora)
Rubrika: Evropa  (Všechny články rubriky)




Článek publikován: 27.04.2009
Přečteno: 5984 x
Stránka aktualizována: 22.04.2021

Související články:



REDAKCE: Roman Krejčí All rights reserved, Ó 2002-2017


Stránky vrchy.com jsou nezávislým informačním zdrojem o závodech do vrchu a na okruzích

[CNW:Counter] TOPlist