ME v roce 1957…

Po zkušenostech nasbíraných v závodech do vrchu v roce 1956 se rozhodla automobilová federace uspořádat první poválečný ročník dnes nejstaršího seriálu mistrovství Evropy automobilů do vrchu.

Bylo vybráno 6 kopců, po jednom závodě ve Francii, Německu, Rakousku, Švýcarsku, Andoře a Řecku. Úvodní závod se jel ve francouzském Mont Ventoux. Historicky prvním vítězem závodu ME se stal Willy Peter Daetwyler, který se svým sportovním vozem Maserati 200SI deklasoval oba vozy Porsche jezdců Maglioliho a Bartha. Ač je to dnes k nevíře, všechny tyto vozy byly nasazovány přímo automobilkami, takže se jednalo o čisté profesionální tovární týmy, podobně jako dnes například v rallye. Druhý tovární Maserati dojel s pilotem Boffou na čtvrtém místě již se značnou ztrátou. Závody se tenkrát těšily opravdu velké popularitě a v ničem si nezadaly ani s formulí 1. Jasným důkazem, ovšem velmi tragickým, byl Rossfeld v roce 1968, tedy o deset let později, kdy byly vrchy stále v popředí zájmu motoristického světa. Tehdy dal tovární jezdec Porsche Lodovico Scarfiotti přednost právě závodu ME před startem v F1, kde tehdy rovněž jezdil s BRM Cooper. Oba závody (Rossfeld a Spa) se však jely ve stejném termínu a Porsche si přálo vidět Scarfiottiho v závodě do vrchu. Ovšem pro italského jezdce to byl bohužel poslední start v životě. V jedné pravotočivé zatáčce během tréninkové jízdy převrátil svůj Porsche 910 Bergspyder a byl vymrštěn 15 metrů daleko. Během převozu do nemocnice zemřel. Na co asi myslel Lucien Binachi, který ho vystřídal v F1 ve Spa už můžeme jen spekulovat.

V každém případě byly závody do vrchu již od svého prvního ročníku velmi populární. Druhý závod v německém Freiburgu vyzněl pro domácí tovární jezdce Porsche; z vítězství se radoval Edgar Barth. Dobře si vedl i Borgward H1500RS jezdce Hanse Herrmanna, pozdějšího vítěze závodu 24h LeMans, když dojel třetí.

Daetwyler ovšem opět triumfoval v rakouském Gaisbergu. Hermann byl dokonce druhý, když hůře obsazené vozy Porsche finišovaly na třetím až pátém místě. Sedmým místem na sebe upozornilo i Ferrari, jehož čas teprve přijde.

Ve švýcarském Lanzerheide vrátilo Porsche porážku, když Wolfgang von Trips zvítězil s třísekundovým náskokem na vyrovnanou skupinku jezdců von Frankembergem (Porsche), Daetwylerem a Hermannem, kteří se vešli do čtyř desetin sekundy! To byl na tehdejší dobu velmi vyrovnaný výsledek. Formulový Cooper T43 Climax dojel až šestý, ale do ME se formule nepočítaly.

V Andoře se nejlépe dařilo opět Daetwylerovi, který vyhrál netypicky velkým časem 22 minut a 10 sekund průměrnou rychlostí přes 91 km/h. Získal si tak již dostatečný náskok a poslední závod v Řecku vynechal. Vítězství tak připadlo von Tripsovi na Porsche před Hermannem a Barthem, který se po pauze opět objevil.

Zajímavý byl tehdejší způsob hodnocení ME. Započítavaly se pouze sportovní vozy s objemem motoru do 2000 ccm. Systém bodování byl komplikovaný tím, že na kratších tratích bylo obodováno jen 5 jezdců, místo tradičních 6. Někde se časy v jízdách sčítaly, jinde se počítal ten lepší. A když se nesešlo dostatek jezdců, body se rovněž krátily. V každém případě vzešlo první hodnocení ME, které bylo dáno také povinností startovat alespoň ve čtyřech podnicích, čímž vypadl ze hry například Barth, Maglioli a von Trips, tedy všichni na Porsche.

Pořadí ME 1957:

1. Willy Peter Daetwyler	Maserati 200SI          25,5 bodů
2. Hans Herrmann		Borgward RS1500         14
3. Richard von Frankenberg	Porsche RSK              9,5
4. Giulio Cabianca		Porsche, Osca, Borgward  7
5. Mennato Boffa		Maserati 200SI           5