Ceská stopa v Ascoli

Tradiční italský závod letos slavil šedesátý první ročník a ve své historii má úctyhodný počet závodů započítávaných do Mistrovství Evropy, které se tu jelo loni a za rok se asi opět vrátí. Letos se zde pro změnu jel závod FIA Hillclimb Cupu, kam vyrazilo i pět českých jezdců, tedy reprezentanti a soukromník Karel Berger. Nejrychlejším českým jezdcem měl být Petr Vítek se speciálem Osella PA30 a nutno dodat, že svou roli favorita plnil od začátku do konce. Ale ve skupině E2-SC jsme měli ještě další dva borce, zmíněného Karla Bergera s litrovou Osellou PA21JRB BMW a Aleše Mlejnka s dvoulitrem Norma M20 Honda. Velmi dobré vyhlídky měl Dan Michl se speciálem Lotus a Karel Trněný se Škodou Fabia.

Osobně jsem byl v Ascoli poprvé, tak jsem si prohlédl trat. První zajímavostí byla skutečnost, ze z městečka Ascoli jedete autem asi 800 metrů převýšení do kopce a dorazíte na start, přitom máte pocit, že jste skoro v oblacích. A pak už stačí vyrazit na pětikilometrovou trat, která je ovšem překvapivě velmi prudká a nabízí dalších 400 metrů převýšení. Při výhledech na Ascoli se dostaví krátce po nadšení pocít závratě, protože to celkové převýšení je opravdu něco úžasného. Pořadatelé i díky zkušenostem připravili trat opravdu perfektně, jen škoda, že pár dní před závodem byla z úředního rozhodnutí přidána šikana, na kterou italští jezdci dost nadávali. Vlastně nejen italští, protože polský matador Dubai sice do Ascoli přijel, ale když zjistil, jaká šikana bude chtít brzdit jeho Mitsubishi, dal přednost mori a na závod se vykašlal. Ale nebyl sám. Velké rozhořčení neskrýval ani úřadující evropský šampion Christian Merli, který prohlašoval, že po tréninku zabalí auto a odjede. A tak se i stalo. Dodejme, že vyhrál první trénink před Simone Faggiolim a ve druhém na konci zpomalil a procházkovým tempem dojel do cíle. Pak sbalil kamion s Osellou a vydal se směrem na Trento Bondone. Podle jeho slov byla šikana špatným rozhodnutím, nebyla ani bezpečná a jako taková zabíjí závody do vrchu. Proto se rozhodl v neděli "stávkovat" a závodu se nezúčastnit. Ostatně i italská asociace jezdců se proti na poslední chvíli zveřejněné změně trati vyjádřila v oficiálním dopise italské federaci. Snad zvítězí zdravý rozum nad snahou přiblížit závody do vrchu slalomům, které mají vlastní závody a netřeba je takto rozšiřovat.

Jezdci si pochvalovali moznost předem nahlásit kolik metrů potřebují pro svá depa. A dokonce si mohli i zažádat o souseda, který potom bude stát vedle nich, respektive za nimi, protože depo je postaveno na jedné straně vozovky v délce dostačující pro všechny jezdce, kterých bylo na dvě stě. Co naopak povazuji za nepovedené, je přístup k fotografům. Jak jsem si už v Itálii zvykl, je potřeba speciální připojištění na závody, které není vyžadován ani na světových závodech v Německu, Francii či Belgii. Samozřejmostí je pak úpis zodpovědnosti každého za sebe a obdržení foto vesty. Ale k čemu to vlastně slouží jsem nepochopil. Z bezpečného místa jsem byl vykázán na horší pozici z hlediska bezpečnosti a posléze během prvního tréninku opět vykázán na jakýsi kopeček, kde se však jezdilo uz velmi rychle a stát se mohlo cokoliv. Co mně potěšilo, ze jsem i tak vyfotil všechna auta a pán v bílé košili, kterého za mnou poslali pěšky od startu mi dílo nezkazil. Horší to měl jeden z místních fotografů, který byl v naprosto bezpečném místě pár desítek metrů po startu schovaný za stromy na vnitřní straně daleko od vozovky. Stále se oháněl foto akreditací, ale přivolaná policie měla pádnější argumenty a pána vyprovodili. Na jeho místo jsem se těšil do druhého tréninku, ale to už fungovala policejní hlídka podél pásky oddělující diváky od zakázaného prostoru a bylo jasné, ze fotografové nemohou fotit odjinud, než diváci. Proč ně, nač se povyšovat, ale k čemu ta pojistka za pár stovek a stání ve vestě, která pod italským sluncem ledničku nepřipomínala…

Tolik k rozporuplným pocitům, které ovšem mrazení na zádech při průjezdech nejsilnějších vozů rychle vzaly za své a člověk si mohl naplno užívat neskutečně silnou konkurenci a kochat se zvuky motorů speciálů. Úplně nejlepší zvuk měl vůz Nova jezdce Carusse z týmu Simone Faggioli. Ten pro změnu v zatáčkách brzdil nejméně a zvítězil. Velký progres během víkendu zaznamenal Petr Vítek, který na závod nasadil nové pneumatiky. Ty se daly koupit přímo na místě. Pesto je nedostatek pneu stále zřetelnější. Třeba Karel Berger na nové přední Pirelly nedosáhl, protože zkrátka nejsou skladem. Výborně zajel i Dan Michl, kterému pomohly problémy speciálů Picchio Alfa Romeo 8C, které pařily k tomu nejatraktivnějšímu ve skupině siluet či PF1. V hodnocení FIA Cupu dojel Petr Vítek absolutně čtvrtý a stejnou příčku obsadil ve sportovních vozech. Tam byl pátý Berger a šestý Mlejnek, celkově devátý a desátý. Dan Michl zvítězil v PF1 a celkově byl šestý. Karel Trněný byl druhý ve skupině PF2.

Vše probíhalo v italské pohodě beze spěchu, vždyť se jezdilo dvakrát v sobotu a dvakrát v neděli. Při počtech vozů nad sto je to jediné rozumné řešení.