úvod | hledej | debata | forum | MMČR | MČR HA | foto | foto Fryba | video | LeMans/WEC | piloti a týmy | Evropa | inzerce | motorshop | historie | okruhy | odkazy

Rechberg 2024

Evropě vládnou turba a gumová loterie

Jubilejní 50. ročník závodu v rakouském Rechbergu otevřel vrchařský evropský šampionát jako za starých dobrých časů. I díky tomuto se zde sjela neuvěřitelně početná skupina jezdců ze všech koutů Evropy, tedy z 18 států. Čeští jezdci byli nejpočetnější, pochopitelně mimo pořádající Rakousko.

V letošním roce se původně ani nečekalo, že by mohly pokračovat starší vozy jako Osella FA30 nebo letité monoposty. Snaha vytlačit tyto vozy je zřejmá, ostatně právě proto Osella již nyní pracuje na karbonovém šasi, které by se mělo ještě v průběhu této sezóny objevit. V tomto kontextu start Christiana Merliho, krále současných evropských kopců, velmi potěšil. Nejeden fanoušek očekával zejména těsné souboje ve skupině sportovních prototypů, kam Merliho Osella nepatří. Vizuálně se již obě kategorie příliš neliší, zejména poté, co FIA umožnila posed jezdce uprostřed sportovních vozů a tím přepsala historii tzv. dvousedadlových prototypů. Ostatně druhé sedadlo vymizelo už dávno a pomyslný rezervovaný prostor pro něj vzal také za své již dříve. Nové prototypy Nova od loňského roku tedy usadí pilota přímo do osy a tím se zajisté lépe vůz vodí po trati. V Evropě se tak k Fausto Bormolinimu přidal letos i Joseba Iraola Lanzagorta a nováček šampionátu, jinak bezkonkurenčně nejrychlejší Francouz současnosti Geoffrey Schatz.

Nicméně přes dříve protěžované omezení turbomotorů se letos ukazuje více než dříve, o kolik jsou na rychlých tratích výhodnější než motory atmosférické s drtivě omezenými otáčkami. Nebo možná úplně na všech tratích, protože vidět zrychlení na výjezdu ze zatáček u turbomotorů připomínalo více raketu, než soupeře s atmosférickými motory, kteří krásně řadili jednu rychlost za druhou, ale prostě tam něco chybělo z potřebného výkonu/otáček. Dalším letos výrazným prvkem, který bezesporu ovlivňuje nevídaně vyrovnané a maximálně špičkové výkony jezdců, jsou pneumatiky. Nejlepší Pirelli se nedají sehnat, respektive jediný, kdo je aktuálně má oficiálně k dispozici, je Simone Faggioli. Během sezóny se snad rozšíří po Itálii pro více tamních jezdců, ale výroba nepokryje potřeby zahraničních soupeřů. Někdo pošetřil starší gumy a ty s radostí obul na Rechbergu, jako Fausto Bormolini, nebo třeba Tereza Machová, Steiner, Zemp, Bodenmüller a další. Ostatní včetně rychlíků Schatze a Merliho byli odkázáni na Avony. Ale pozor, ukázalo se, že i ty loňské fungují lépe než letošní. A to asi čekal málokdo, nepomohla by zřejmě ani zkušená Avon lady. Jisté je, že povrch letošního závodu byl sice pěkný, ale díky rozmarům počasí značně různorodý. Vždyť ještě pár dní před závodem pokrýval zdejší krásný motoristický svatostánek sníh. Ten sice někdy ve čtvrtek roztál, ale páteční ráno přivítalo účastníky příjemným mrazíkem, nástěnka na zahřátí však chyběla. Tak se snadno stalo, že ve stínu bylo okolo pěti stupňů, zatímco na slunci to docela hajcovalo. Povrch tak nebyl v podstatě jednotný, a proto se také zejména v sobotu neúměrně hodně bouralo a červené vlajky mohly svou četností připomínat oslavy osvobození před padesáti lety.

Dominantní postavaní Geoffrey Schatze v tréninku, kdy jezdil časy na úrovni loňského traťového rekordu, kdy došlo ke zkrácení tratě na 4.400 metrů, pokračovalo spanilou jízdou a novým rekordem i v samotném závodě. Christian Merli se jistě velmi snažil, aby svého soka o absolutní vítězství porazil, ale výše uvedené skutečnosti prostě rozhodly. Oba jezdci jeli naprosto skvěle na hranici možností a jsou příslibem koření do dalších závodů. S novým vozem vyjel loňský držitel trofeje FIA Španěl Joseba Iraola Lanzagorta. Jeho čas ve druhé závodní jízdě ukázal, že letos bude ještě rychlejší než loni. Souboj o nejrychlejší atmosférický motor mezi prototypy se rozehrál mezi Petrem Trnkou a Belgičanem Corentinem Starckem. Bohužel náš jezdec nakonec z těsného souboje odešel jako poražený. Věřme ale, že právě toto bude impulsem do ještě větší práce celého týmu a posouvání možností. Faktem je, že mimo dvě Oselly FA30 jedoucí v jiné skupině má Petr Trnka k dispozici výrazně nejstarší vůz mezi prototypy. Vždyť pamatuje Petita s četnými tmavými kadeřemi v roce 2019, zatímco ostatní borci jedou letošní, loňské a spíše výjimečně dva roky stará auta. Uvidíme, jak se Petrovi bude dařit v dalších závodech, ale ze srdce bychom mu přáli stejné podmínky, jako mají ti nejlepší, alespoň v podobě nového auta, které by jistě ocenil i Starck, jehož Nova byla vyrobena v roce 2020 a patří také k těm nejstarším v rámci evropské špičky, která se dostala na tak vysokou úroveň, kterou historie posledních padesáti let opravdu nepamatuje. Nezbývá než dodat, chlapci vydržte, děláte závody, které nemají obdoby! Sledování Belgičana na trati jasně ukázalo, že se mladík snaží najít každý milimetr cesty u svodidel, aby snad o nějakou setinku projel zatáčku rychleji. Bylo to hodně na hraně.

Zatímco se neustále přemýšlí, jak snížit výkon speciálů kategorie II, mezi dříve plechovými vozy se to výkonem jenom leskne. Přesto se podařilo v Rakousku postavit speciál Ericha Edlingera, jehož výpočet performance faktoru byl tak velký, že se nevešel ani do nejsilnější první skupiny. Musel by si naložit závaží, a kdovíco ještě pozměnit, aby mohl jet alespoň předpisově vlídnější rakouský šampionát. Jeho čtyřmotorové BMW tak bylo vystavena alespoň jako atrakce nedaleko pietního místa, kam směřují každoročně už devět let nejen čeští příznivci motorsportu. Svíčky hořely u pomníčku fenomenálního Otakara Krámského poctivě i letos po celý víkend.

Nejrychlejším mužem se střechou nad hlavou byl tradičně nesmírně rychlý Rakušan Karl Schagerl na svém hormonizovaném VW Golfu. Stlačil traťový rekord na hodnotu 1:54,177 a soupeřům nadělil dvě a více vteřinky. Vynikající výkon předvedl Ronnie Bratschi startující s českou licencí. Pod dvě minuty na jízdu se dostal i skvělý pilot BMW a dvojnásobný evropský šampion Jörg Weidinger z let 2005 a 2006 a Nicolas Werver na Porsche 997 GT3, tedy dvě „zadokolky“. Osobně si velmi vážím Igora Stefanovského, který mohl v klidu sbírat ke svým třem evropským titulům další zejména díky slabší konkurenci v nižší skupině performance faktoru 3 (PF), ale byl odvážný a nepříliš pohledné TCR vyměnil za pravou italskou krev, totiž Ferrari 488 Challenge a vrhl se do souboje s těmi nejrychlejšími borci PF1. Za mne opravdu palec nahoru tomuto makedonskému jezdci, protože ukázal, že nepotřebuje sbírat prach na evropských pohárech, ale že je to bojovník a srdcař. V každé jízdě se trošku zrychlil a držím mu palce do dalších závodů, protože tuto odvahu každý nemá. K nejrychlejším jezdcům cestovních vozů patřil tradičně i Marek Rybníček, jehož KTM nemá dostatečný počet dveří, aby mohl bodovat v ME. WTF? Opravdu na tom tolik záleží u těchto totálních speciálů, které mívají s původní předlohou společný mnohdy jen tvar bočního okénka? A tovární speciál nevoní? Hmm… Tak hurá již tento víkend do Náměšti nad Oslavou, tam se dveře nebudou počítat, ale jenom sekundy.

Pěkný souboj našich prototypů menších objemů i letos překročil hranice České republiky a zejména duel Zdeňka Chudoby a Karla Bergera byl nejen těsný, ale i dramatický. Sice vlastně nešlo vůbec o nic, mimo body v rakouském mistrovství, které asi nikdo nepotřeboval, ale rivalita i přátelství tam byly zřejmé po celý víkend. Karel Berger však hned v prvním tréninku přišel o spojku, a vypadalo to na předčasný konec závodního víkendu tohoto stále rychlejšího jezdce, jehož vtipná duše září výrazněji, než 1.000 kubíků jeho motoru BMW ve spideru Osella. Zejména díky pomoci svého bratra Martina, skvělého fotografa Jana Stránského a manželky, která u noční opravy kolem auta vůbec nezavazela, ba naopak řádně a zodpovědně snižovala hmotnost přívěsu likvidací zásob, se nakonec podařilo postavit Osellu na start závodních jízd. Ale po porážce z první jízdy změnil Zdeněk Chudoba převody na své letité Normě M20 s dvoulitrovou Hondou v útrobách. A ve druhé jízdě jeden z průkopníků pneumatik Hoosier dost výrazně zrychlil, takže Karlovi usměv na chvíli ztuhl, vždyť v tomto poměřování prohrál o nějakých 0,3 jednotek, tuším že to bylo v sekundách. Karel si však své body pro ME vybojoval, a tak splnil předsevzetí. Nejbližším soupeřem mu byl Fausto Bormolini, který byl časově nedostižný.

V těsném duelu o nejrychlejší ženu ve startovním poli nakonec bohužel prohrála o 0,2 sekundy Tereza Machová dívčí válku s Rakušankou Kerstin Taus na porychleném Subaru P4 Turbo.

V poli poražených cestovních vozů mě zaujal BMW 2002 Maria Minichbergera, protože dal zavzpomínat na slavnou dobu siluet vozů skupiny A5. Nejrychlejší historický vůz předvedl Mario Massaglia, který osedlal Osellu PA9/90, se kterou jezdil nejen Francesco Egozkue za evropským titulem, ale i rychlý Stefano di Fulvio. Bohužel oba atraktivní Chevrony jezdců Jaroslava Práška a Josefa Šedivého zradil motor a v závodě nestartovaly.

Z našich pilotů k nejrychlejším patřil bezesporu zkušený Martin Jerman na Lamborghini, dále Vojtěch Benda s Porsche, Lukáš Keller, Michal Roll, Zdeněk Kmínek, Pavel Kotek či Jiří Ošmera. První jízda nevyšla vůbec Jindrovi Pluhařovi ani Lukáši Müllerovi. Mezi historickými vozy to krásně rozjel Michal Sedláček, nejrychlejší z trojice českých bavoráků E30, které pilotovali i Vičař a Stejskal. Zajímavý byl start speciálu Škoda 130 RS mezi současnými vozy PF5 Michala Špilky. Tradiční pěkné výkony předvedli Vladimír Konicar, Petr Strnad, naopak velkou smůlu měl Petr Tykal, který ve druhé jízdě ztratil dobrou minutu. Jeho týmový kolega Aleš Gänsdorfer měl špatný víkend, kdy hned v prvním tréninku selhal setrvačník a přes velké úsilí o opravu se ukázalo, že závod neabsolvuje. Ještě hůř se vedlo Davidu Dědkovi, který se těšil na poměřování s Bergerem a Chudobou, ale nádrž vozu neprošla technickou přejímkou, a tak ještě v pátek nejnovější s českých vozů Norma putoval zpět do naší vlasti.

Závody to byly skvělé, diváků opravdu hodně, počasí dobré. Celkové hodnocení na výbornou. To jistě ocenili na dálku i desítky tisíc sledujících stream ze závodu, který byl podle mého názoru mimořádně povedený. Brzy se z pyrenejského poloostrova vrátí kolotoč závodů na Ecce Homo a věřím, že to bude závod minimálně stejně tak dobrý a stream ještě lepší ??



Autor: Roman Krejčí  (Všechny články autora)
Rubrika: Evropa  (Všechny články rubriky)




Článek publikován: 02.05.2024
Přečteno: 411 x
Stránka aktualizována: 09.06.2024

Související články:



REDAKCE: Roman Krejčí All rights reserved, Ó 2002-2017


Stránky vrchy.com jsou nezávislým informačním zdrojem o závodech do vrchu a na okruzích

[CNW:Counter] TOPlist