Neuvěřitelnou historii má na svém kontě přírodní okruh v Těrlicku. V šedesátých letech se zde jezdily i automobilové závody, jejichž vrcholný podnik v květnu roku 1970 přilákal na start i atraktivní prototypy Porsche 910 a 906, které na dlouhých přírodních rovinách připomínaly závody v Le Mans. Ale jinak se zde vždy jezdily hlavně závody motocyklů v letech 1967-1990. Ale podařil se malý zázrak, když se zde závody vrátily v roce 2008 a zdárně pokračují dodnes. Vždyť se zde jel neuvěřitelný 36. ročník tohoto populárního závodu.
Po atraktivních závodech v Ostravě Radvanicích jsem nemohl chybět ani na tomto podniku v Těrlicku. Bohužel jsem se mohl zúčastnit pouze nedělních závodů, ale jsem rád, že to vyšlo alespoň takto. Na ráno byl ještě přeložen měřený trénink třídy nad 600ccm, který se v sobotu z časových důvod nestihl. Trať byla ještě mokrá a o to víc vynikla neskutečná odvaha a umění jezdců, kteří se nebáli nepřízně počasí a klopili svoje stroje přesně tak, kolik jim napumpovaný adrenalin v žilách umožnil. Jak trať osychala, pochopitelně se zvyšovala i bojovnost, zejména proto, že nedělní program zahrnoval 9 samostatných závodů. Bylo se opravdu na co koukat a dlužno dodat, že motorky se strašně dobře fotí. Nemám rád statické nudné obrázky, které jdou často vidět, kdy je ostrý nejen jezdec, ale i diváci v okolí a vše vypadá tak, že motorka je sice nakloněná, ale asi ukotvená k nějakému podstavci ?? Přitom je právě tady na Road Racingu vidět tolik akce, jako málokde. I diváci jsou v bezpečných zónách uprostřed zatáček poměrně blízko svým favoritům, a tak nepřekvapí pokřikování na své vyvolené ve snaze jim ještě zvýšit hladinu adrenalinu. Ale to snad už ani nejde, ne pro hluk motoru a pevnou přilbu, ale zkrátka tito borci jedou takovou pilu s maximálním nasazením, že to víc už nemůže jít. A víte, co je na tom všem asi nejzajímavější? Že mezi jezdci panuje taková vzácná sounáležitost, alespoň to tak na mne z vnějšího pohledu působilo. Fanoušků bylo hodně podél trati, a přesto přibývali pořád další a další. Možná polovina z nich přijela z Polska, které je odsud opravdu blízko. Fotografie, které jsem umístil na sociální síť měly obrovský úspěch a překvapila mne i taková drobnost, že jezdci na fotkách označovali své soupeře. Tak to dělají členové jednoho týmu třeba ve volejbale, který fotím, ale jinak jsem se s tím příliš nesetkal. Prostě můj dojem je, že tady na motocyklových závodech se schází jedna velká rodina, jeden velký tým. Snad se nepletu, protože toto společně s odvahou, kterou závodníci předvádějí, ve mně zanechává největší dojem ze shlédnutí Road Racing závodů. Navíc je třeba dodat, že odezva na zmíněné fotografie předčila cokoliv, co jsem fotil na automobilových závodech snad za posledních 10 let. A je jedno, jestli šlo o fotky ze závodů 24 hodin Le Mans, nebo domácí okruhy či atraktivní závody do vrchu. To nepíšu kvůli tomu, abych se pochválil, ale protože mne ten zájem opravdu fascinuje. Prostě motorkáři jsou nějak víc semknutí a snad i větší fandové.
Rozbory jednotlivých závodů ponechám zkušenějším redaktorům, z vítězů vzpomeneme na jména Ivo Doležal, Matthieu Lagrive, Erno Kostamo, Michal Dokoupil, Boris Korčák, Ilja Caljouw, Laurent Hoffmann či Davey Todd. Počasí nepřálo závěru nedělního programu a když se k tomu přidaly i nečekané zdravotní komplikace mimo průběh závodů, stalo se, že se bohužel nestihly všechny závody odjet podle plánu. Velká škoda pro závodníky, kteří se těšili na další souboje na trati. Snad na pořadatele, kteří odvedli velký kus práce nezanevřou a budou se sem vracet rádi i v dalších letech. Osobně považuji závody za skvěle zorganizované, výborné, atraktivní a jen škoda, že další se zde pojedou až za rok. Ale co takhle vyrazit si do Hořic na proslulou Českou Tourist Trophy? Ta se pojede 17.-18.8.2019. Tak třeba na viděnou.
