úvod | hledej | debata | forum | MMČR | MČR HA | foto | foto Fryba | video | LeMans/WEC | piloti a týmy | Evropa | inzerce | motorshop | historie | okruhy | odkazy

Česká Tourist Trophy 2019 porcovala adrenalin

Ohlédnutí

Téměř tři desítky let se jezdí v Hořicích u Jičína atraktivní závod nazvaný Česká Tourist Trophy. Původní akce byla zamýšlena pro historické veterány, ale v posledních letech je součástí víkendu neoficiální evropský šampionát v Road Racingu IRRC. Díky tomu se na trať, kde do roku 2007 jezdily i auta, dostanou opravdu špičkoví jezdci, jejichž výkony snad každému způsobí husí kůži a mrazení po celém těle. Motocykly se řítí na rovinách rychlostí přes 280 km/h. A zrovna v nejrychlejší kubatuře Superbiků se odehrávaly ty nejtěsnější boje.

Kvalifikace Superbiků nabídly úžasnou atmosféru, kterou například na automobilových závodech špičkové úrovně patří dávno minulosti. Žádné umělé snahy o atraktivitu v krátkých kvalifikacích či super pole nebo průměrné časy posádek, ale nefalšované měřené tréninky, kdy se jezdci předhánějí o co nejlepší čas. Osobně mi to připomínalo staré časy na mosteckém autodromu, kdy se v rámci závodů Interserie předháněl Niedzwiedz na Fordu s Pescarolem na Porsche o pole position. Ale tu se rval český jezdec Marek Červený, který výborně znal místní trať s létajícím Finem Erno Kostamem o každou desetinu. Ale pozadu nezůstavali ani další borci, nováček Davey Todd nebo držitel rekordu Danny Webb či Didier Grams. Prim hrály motocykly BMW. Hodně jsem se těšil na první závod těchto strojů a tipoval si za vítěze finského jezdce, který ovšem nakonec nenaplnil mé představy. Výborně jeli jezdci týmu Wepol, kteří se drželi na prvních třech místech. Ovšem když si rychlý Grams poradil právě s Kostamem, během chvíle vedoucí trojici dotáhl a chystalo se k neskutečně atraktivnímu souboji. Ovšem záhy se objevily červené vlajky, které tak neradi vídáme na závodech. Nějaký průšvih. Brzy přišla informace, že se na trati objevil civilní automobil. Nehoráznost nejvyššího stupně. Vedoucí čtveřice jen těsně minula plechovku tohoto pomatence. Naštěstí nedošlo ke zranění, ale unikátní závod byl přerušen, adrenalin vystřídala zlost a není se čemu divit, že stříbrný Danny Webb do druhého odpoledního závodu odmítl nastoupit. Navíc ani tento první plánovaný závod na 10 kol nebyl dokončen. Tisíce fanoušků bylo ochuzeno o zážitek, na který se mnohdy celý rok těšili a vynaložili nemalé prostředky, aby mohli být součástí víkendového programu. Desítky mechaniků a jezdců nemohlo závod dokončit podle svých plánů, desítky pořadatelů nejednou museli čelit neoprávněné kritice... To vše kvůli rozmarům psychicky vyšinutého jedince. Traťovým komisařům vůbec nezávidím jejich náročnou práci. Po celý den musí bedlivě sledovat dění na trati, aby ihned reagovali vlajkama, zprávou do vysílačky a na jejich bedrech visí bezpečnost trati. Do toho celodenní dohadování se s poloopilými pololidmi, kteří si tu a tam chtějí přejít pře uzavřenou trať, ano byl jsem svědkem neukázněnosti diváků, a navíc i nadávání jisté pipiny směrem k traťákům, že přeci zas o tolik nešlo. Ale šlo, tady jde o životy a zdraví závodníků. Hloupé řeči anonymních hlasů přihlížejících rozhodně nepřinesou nic pozitivního. A pak se najdou i takoví, kteří sice na závodech vůbec nebyli, ale myslí si, že traťoví komisař mávnutím kouzelného proutku zastaví auto idiota, který nerespektuje zákaz vjezdu, objíždí zátarasy, najíždí do lidí, jen aby najel na trať? Trať byla dobře zabezpečená a traťových komisařů a jejich pomocníků na jednotlivých úsecích bylo opravdu hodně, ale když někomu přeskočí v hlavě, tak není v lidských silách mu v tom zabránit. Kdyby se 50 diváků rozhodlo vběhnout pod projíždějící motocykly, také tomu nikdo nezabrání. Nepomohou ani ploty ani zátarasy, vše se dá překonat a chyba je na straně oněch neukázněných individuí. Absence úcty k autoritám zde bohužel může skončit tragicky, a tak nezbývá si přát, aby podobná stvoření nechodila v okolí závodů, a to v dostatečné vzdálenosti cca milion kilometrů. Trošku mi to připomnělo podobného idiota na závodech do vrchu v Lanškrouně, kdy se závod několikrát přerušoval, protože se onen rozhodl stoupnout si na kraj cesty do nebezpečné zatáčky s nějakými slovy, že to snad je jeho. Těžko se hledají slušná slova, jak podobné tvory označit, a ještě hůře by se hledala činnost, kterou by si zasloužili. Snad něco z kulinářství, dršťková polévka? Ale je to jen fonetický podobné, navíc nemluvíme o polévce, ale pořádně rozbitém talíři, vlastně nejde o ten talíř…

Věřím, že tento incident nezkazil náladu všem přítomným z jinak pěkného víkendu nabitého akcí od rána do večera. Osobně velmi kladně hodnotím množství traťových komisařů, ale také stánků, kterých na rozdíl od automobilových závodů, kde se pohybuju 40 let, nebývá snad ani desetina. Tady na každém rohu občerstvení, to byla paráda, z toho by si jinde měli brát příklad.

Krásné pokoukání opět nabídly oblíbené a atraktivní sidecary, které ovšem jezdí pouze jízdu pravidelnosti. Naštěstí to nejde ani moc poznat a průjezdy včetně téměř artistických výkonů spolujezdců neztrácely nic ze své výjimečnosti. Pestrá nadílka historických motocyklů naplnila tři plné závody v pěti vypsaných kubaturách. A celý program kořenily ještě stroje IRRC Supersportů, kde kraloval Matthieu Lagrive z Francie a české fanoušky potěšil jistě Kamil Holan (druhé místo v prvním závodě) a Michal Vecko.

































Autor: Roman Krejčí  (Všechny články autora)
Rubrika: Ostatní  (Všechny články rubriky)




Článek publikován: 20.08.2019
Přečteno: 385 x
Stránka aktualizována: 27.08.2019

Související články:



REDAKCE: Roman Krejčí All rights reserved, Ó 2002-2017


Stránky vrchy.com jsou nezávislým informačním zdrojem o závodech do vrchu a na okruzích

[CNW:Counter] TOPlist