úvod | hledej | debata | forum | MMČR | MČR HA | foto | foto Fryba | video | LeMans/WEC | piloti a týmy | Evropa | inzerce | motorshop | historie | okruhy | odkazy

Pocta odvážným

Rytíři dneška se sešli na okruhu Františka Bartoše v Ostravě Radvanicích

Vůbec poprvé se redakce vrchy.com vydala na okruhový závod silničních motocyklů. Byl jsem dost zvědavý a těšil se z nových zážitků. Proto jsem neváhal přijetí nabídky týmu okolo mladého jezdce Lukáše Bergera a díky vstřícnosti pořadatelského Rabamotosportu se akreditoval na městské závody v Ostravě mající již jedenáctiletou tradici. Těšil jsem se na emotivní reportáž vyzdvihující perfektní připravenost pořadatelů, jejichž práce byla vidět na každém metru 3,5km dlouhé trati i zvládnutého depa pro závodníky. Myslím, že je to až neskutečné, jak pořadatel dokázal v dnešní době zajistit takovéto úžasné závody téměř uprostřed města. Klobouk dolů před náročnou prací kořeněnou stylově vybavenou restaurací Stodolou lákající nejen na občerstvení přes den, ale i večerní zábavu na připraveném podiu. Vše dokonalé v čele s neskutečnými hrdiny sedlající v hojném počtu motocykly nejrůznějších ročníků a značek. Pro mne opravdu odvážní borci, kteří riskují, aby mohli žít své životy přesto, že zubatá nechodí daleko, nebo snad podobné závody Road Racingu ještě přitahuje.

V pátek je depo poměrně klidné, všichni jsou asi připraveni, nebo sázejí na sílu svých paží a instinktu, který bude potřeba v každé zatáčce relativně úzké trati lemované tisíci a tisíci balíků, které se pokusí po celý víkend chránit životy těch, kteří je dávají v šanc obrovskému adrenalinu. Mnozí jezdci jedou v zelených vestách na svých overalech, to proto, aby ostatní věděli, že to je jejich první start na této náročné trati. Tak třeba Jiří Bursa se ve třídě 125SP odvážně pouští před Lukáše Bergera, který má nejen zelenou vestu, ale jede svůj druhý závod v životě s tímto strojem. Jenže přichází zatáčka, kde Lukáš nejede vůbec pomalu a překvapený Jirka končí v balících slámy a konec jeho první tréninkové jízdy (ze dvou) končí podobně jako my, když jsme v mládí zastavovali své bicykle co nejtěsněji kolem ke zdi a občas to nevyšlo a zadní kolo šlo nahoru. Nejsilnější stroje startují ve třídě do 600ccm, ale podívaná na velmi rychlé motorky nabízí třeba i Supermono, atraktivní jsou historické motocykly tříd Klasik a nejpočetnější pak 125SP. Srdce fanouška sportovních prototypů navíc zaplesá při pohledu na dnes poměrně vzácné sidecary připomínající placky, jakou v prostoru startu předváděl automobilový závodník Jaroslav Surówka.

Dvěma měřeným tréninkům patří sobotní program. Počasí je nádherné, jako u moře, kde ovšem chybí voda. Ale naštěstí nechybí občerstvovací stánky téměř na každém kroku. Koníčkova jedenáctka se jistě brzy z těla vypaří, a také opravdu mizí jedna za druhou. Na dráze se pořád něco děje, ostatně první minuty mého premiérového koukání přes objektiv jsou svědky ošklivě vypadajícího problému jednoho z jezdců, který v první zatáčce jede velkou rychlostí rovně, kamsi. Snad se zaseklo lanko plynu, snad mine sloupy vlevo, vpravo i dům. Vše dopadlo dobře, i když zděšený výkřik diváků mne děsí snad ještě i teď. Mohlo se stát leccos, ale byla z toho jen předčasná sklizeň obilí, které se radostně přilepilo na motorku, pro kterou první trénink skončil velmi brzy.

Open 250ccm motocykly najíždí nejrychlejší kola pod 1:58 v čele s Petrem Kunzem na Yamaze, borci na Supertwinech jedou pod 1:47 díky Petru Najmanovi na Kawasaki, Michal Vecko protlačí třídu 125SP pod 2 minuty, Supermono, které jsem si hned oblíbil, táhne opět Petr Najman s Hondou časem pod 1:50, nejrychlejší klasik Libor Mařík umí trať těsně nad hranicí dvou minut, Rakušan Eder Christopher pak posune 250GP na čas 1:51. Nejrychlejší jsou ovšem 600ccm v čele s Petrem Wiesenbergem na Yamaze, který dává trénink za 1:43,260.

Nedělní ráno je zcela klidné, stroje mlčí, příliš se nepracuje, tu a tam se mění převody, vymění tryska, nebo se tryska prostě ztratí v trávě, ale start závodů se blíží. Diváci začínají opět lemovat trať, i když myslím, že mnozí místní o závodech možná neví a to je velká škoda. Je to zážitek silný, je to podívaná ve všech směrech. Máme první vítěze, ve třídě klasik 175ccm se raduje Jiří Obtulowicz před Markem Vránou a Milošem Thérem. V silnější 250ccm vítězí Josef Lukšík před Jiřím Švihnosem a Petrem Kuchaříkem. Ve 350ccm Vítězslav Hatan opět před Jirkou Švihnosem a Vladimírem Jílkem. Pětistovky klasik patří Tomáši Maixnerovi před Ondřejem Mrázem a Daliborem Vraným. Nejsilnější klasici 750ccm mají za vítězným Liborem Maříkem Johanna Fürböcka a Jiřího Turka. Martin Sedlák vítězí v open 250ccm před Petrem Kunzem a Davidem Řezáčem. Úžasné sidecary jedoucí jízdu pravidelnosti vyhrává Petr Verbík se Stanislavem Pařízkem před Bílým s Mohlerem a Kowalczyk Wiolettou s Pokrywieckim z Polska. Sympatické, že vítězná dvojice jede i nejrychlejší kola. Vlastně o těch se prý nesmí mluvit. Supermoto patří Danielu Zömwegovi z Německa před Tomášem Červeným a Markem Němečkem. Pokračují početní jezdci 125SP v čele s favoritem Michalem Veckem, ale někteří věří dneska Martinu Prouzovi, který startuje z šestého místa s číslem 46. Lukás Berger je na startu na 22. místě. V sedmém kole je Lukáš už šestnáctý a jede výborně, i když má nejmíň zkušeností ze všech. Vepředu uhání razantním stylem Michal Vecko, ale Martin Prouza chce jít kupředu. Dávno zapomněl na zranění, která před lety po havárii musel léčit a zajíždí nejrychlejší kolo, kdy se jako jeden ze dvou jezdců 26ti členného pole dostává pod dvě minuty v závodní jízdě. Pořád je šance zvítězit a překvapit Michala. Ale v osmém kole ta šance mizí. Snad někde u rybníku před nájezdem do lesa končí naděje na příčku nejvyšší, ale i na další a další starty. Už žádný nebude, červená vlajka zastavuje závod, srdce fanoušků, mechaniků, rodin se svírají, ale to Martinovo přestává tlouct. Rychlý výjezd sanitky, připravení pořadatelé, oživování. Ne, nešlo to, nic nepomohlo, nic tu chvíli nevrátí. Zemřel velký nadšenec, kamarád našeho Lukáše, Martin Prouza odešel uprostřed toho, co měl nejraději, uprostřed toho, proč žil. Čest jeho památce a upřímnou soustrast nejen rodině, ale všem, co ho znali mnohem lépe než já. Smutek, úzkost a oči pro pláč jsou posledními emocemi, kterých byl víkend plný. Vzpomínkou uctěme všechny, kteří mají dost odvahy, aby ukázali své umění na rychlých strojích jedné stopy. Více štěstí do dalších závodů, kterými mohou být třeba nedaleký Kahanec v Těrlicku 13-14.července.


















Literatura, odkazy, zdroje

www.rabamotosport.cz

Autor: Roman Krejčí  (Všechny články autora)
Rubrika: Ostatní  (Všechny články rubriky)




Článek publikován: 01.07.2019
Přečteno: 1802 x
Stránka aktualizována: 27.08.2019

Související články:



REDAKCE: Roman Krejčí All rights reserved, Ó 2002-2017


Stránky vrchy.com jsou nezávislým informačním zdrojem o závodech do vrchu a na okruzích

[CNW:Counter] TOPlist