úvod | hledej | debata | forum | MMČR | MČR HA | foto | foto Fryba | video | LeMans/WEC | piloti a týmy | Evropa | inzerce | motorshop | historie | okruhy | odkazy

Rechberg míchal kartama

Ohlédnutí za druhým podnikem ME do vrchu

Vždy se po návratu z rakouského Rechbergu můžu těšit prvnímu opálení, či spíše spálení, ale letos to byl obzvláště vypečený závod ve výhni, která nejen znehybněla spálené ruce či už tak nepříliš pracující čelo, ale přílišná teplota ani nesvědčila superměkkým pneumatikám závodních speciálů, jinými slovy, rekord nepadl. Ale dvě stovky automobilů se svými jezdci rozdávaly početným houfům nadšených diváků opravdové zážitky a přes mnohá čekání a přerušení, nejednou způsobená alkoholem několika jedinců, byl letošní Rechberg mimořádně kvalitním závodem a myslím, že kromě pár nešťastníků, kteří měli technické problémy, nebo havárie, odjížděli všichni určitě velmi spokojení. Souboj o absolutní vítězství se nekonal, protože Christian Merli měl po celý víkend výraznou převahu a nepřipustil žádné spekulace.

Trojice vozů Osella FA30 udávala tempo nejrychlejší skupině, tedy monopostům E2-SS. Tovární jezdec Oselly Christian Merli dosahoval ve všech třech tréninkových i obou závodních jízdách velmi dobrých časů a vždy dojel s přehledem první. Domácí Christoph Lampert, startující s know-how podporou stejného týmu, předvedl výborný výkon a ve druhé jízdě se dostal pod hranici dvou minut, což s mimo Italů podařilo jen několika málo borcům včetně našeho Miloše Beneše před dvěma lety. Ten ovšem letos pojede zřejmě jen domácí šampionát a v Rechbergu chyběl, jako řada dalších velmi rychlých českých pilotů. Myslím, že to je škoda, protože něco se změnilo a dojem ze závodů byl opravdu lepší, než v minulých letech snad ve všech ohledech. Na startu nechyběl monitor s kompletními výsledky online, snad probíhal i live stream ze závodu, komentátoři se předváděli ve výborném světle a angličtina byla nejen kvalitní, ale i často užívaná, tiskové středisko bylo velmi přívětivé, no zkrátka nevím o ničem negativním. Třetí místo mezi monoposty před Fausto Bormolinim si vyjel chráněnec týmu Simone Faggioliho, Diego Degasperi na třetí FA30. Ostatně samotná Osella je tatáž, se kterou Simone vydobyl nejeden evropský triumf. Za třemi formulemi 3000 zvítězil mezi dvoulitry Martin Vondrák se svou oranžovou formulí Tatuus a zanechal za sebou šest soupeřů v této nabité třídě.

Sportovních prototypů jelo přes 20, ale ne všichni piloti byli hodnoceni do ME. První příčky byly po celý víkend poměrně vyrovnané. Nechyběl vítěz úvodního závodu Sebastian Petit, ale zejména sobotní odpoledne trávil společně s experty kolem elektroniky svého vozu. Ještě méně spokojenosti rozdával Simone Faggioli, jemuž sice Norma M20 šlapala dobře na rovině, ale celkový výsledek věstil problémy, které potvrzovala ustaraná tvář desetinásobného evropského šampiona. Nicméně si vítězství a plný počet bod nenechal vzít a ani on nepřipustil soupeře k tahanicím o zlato. Krásnými časy s atypickým vozem LobArt si stříbro vybojoval sympatický a velmi rychlý Švýcar Marcel Steiner, jehož pochopitelně suportoval jeho otec Heinz, kterého však dnes už většina nových diváků asi ani nepozná, ale věřte, je to legenda švýcarského motorsportu. Petit se musel spokojit s třetím místem a hned za ním skončil Dušan Nevěřil s Normou, jemuž radary naměřily vůbec nejvyšší rychlost celého víkendu. Když proletěl z lesa k zastávce, byla ta rychlost opravdu vidět, na rozdíl od ostatních nepřijížděl, ale vyloženě přilétával. Byla to paráda a dobré vysvědčení jeho odvahy i kvality motoru, na jehož ladění se podílel i známý motorář Dvořák a 504 koníků bylo znát. Dvoulitrovou třídu vyhrál opět novopacký Vondrák, tentokrát starší bratr Petr. Dokonce za sebou nechal Petra Vítka, který měl trochu problémy s řazením dolů, ale jinak jeho Osella dělala velmi dobrý dojem. Snad i Petr Vondrák brzy nalakuje svou krásku. Ve velké konkurenci se neztratil pochopitelně ani Petr Trnka dokazující, že dobří závodníci se většinou jmenují Petr. Jeho Ligier byl na poslední chvíli připraven a největší rychlost mezi dvoulitry dává tušit, co se bude v brzké době dít s jeho časy. V hodnocení skupiny CN kraloval Andrea Bormolini s jedním z oku nejvíce lahodících strojů ve startovním poli, Osellou PA20S BMW.

V siluetách jsme měli tradičně silné obsazení, ale také pořádnou dávku smůly. Rychlý Dan Michl skončil již ve druhém tréninku, kde ho nový asfalt nepodržel a opřel se o betonovou zeď. Pokřivené závěsy kol i lamináty by však do Šternberku měly být v pořádku. Vladimír Vitver již v sobotu laboroval se zlobivými čidly, aby v neděli nastartoval na startovní čáře své Audi a po pár metrech již motor zhasl a bylo po nadějích na lépe rozjetý závod. Ovšem barvy české trikolóry hájil již v tréninku špičkový Marek Rybníček na Fordu Komvet WRC, který zvítězil se sedmi sekundovým náskokem nad Jiřím Losem na svém Mitsubishi. Atraktivní vůz Renault RS01 předvedl zkušený Philippe Schmitter Frey, ale na konkurenci zatím nestačil.

Mezinárodní hodnocení skupiny E1 ovládly vozy Škoda Fabia WRC. Mladoboleslavský soused tak ukázal nošovickým, jak se dělají auta bez řečí, ale výsledkama. Věroslav Cvrček porazil Igora Drotára o pověstný chloupek. Niki Zlatkov na rychlém Audi Quattro S1 ovšem zle dodíral ze třetího místa.

Národní hodnocení E1 ovládl podle předpokladů Karl Schagerl, který sice proletěl ve druhé jízdě fotobuňkou tak, že se musela časomíra opravovat, ale čas se mu nakonec ukázal a zvítězil s pošroumaným vozem, který za cílem vyletěl na louku, jak poznamenal pozorný Honza Stránský, vypadalo to velmi děsivě. Nestárnoucí Rupert Schweiger předváděl krásnou jízdu se svým Porsche 911 Turbo.

Atraktivní skupinu GT letos ovládá Francouz Pierre Courroye na McLarenu a ani zde nechyboval a zvítězil před Jánem Miloněm na podobném vozu a Martinem Jermanem na Lamborghini s bohatou historií zahrnující třeba i starty na populárním Epilogu v Brně.

Produkční vozy skupiny A patřili Rolandu Hartlovi, jehož Mitsubishi jelo opravdu famózně dobře a rychle. Lukáš Vojáček se Subaru se musel smířit se čtvrtou příčkou za Dullerem a Fuchsem na dalších Mitsubishi. Ve skupině N, tedy „Mitsubishi cupu“ zvítězil nestárnoucí matador Peter Jureňa před Holzerem a Migliuolou z Itálie, jenž si asi návrat do ME představoval trošku blýskavější, byť tam byl hodnocený jako druhý za Jureňou. Tomáš Vavřinec v rámci ME tak obsadil třetí příčku.

V historických vozech jsme viděli opět řadu skvostů soupeřících více o srdce diváků než absolutní pořadí. Přesto pohled do výsledkové listiny potěší českého fanouška, když v kategorii I zvítězil bělostný bavorák Vladimíra Konicara, v kategorii II potom Škoda 103RS Jaroslava Mikeše. V kategorii III dominovaly rychlé Porsche Glinznera a Czapky, ale již třetí celkově a první ve třídě byl Jiří Kubíček na Škoda 130RS. Nejrychlejší kategorii IV schovává atraktivní spidery Osella PA9/90, které díky Uberto Bonucciho a Roberta Turrizianiho ovládly i celkové hodnocení historických vozů. Dobře zajel i zkušený Milan Stejskal na Ladě VFTS. Mezi monoposty kategorie 5 byl nejrychlejší Miroslav Čiliak s MTX 1-06, když náš Petr Tykal nedojel pro technikou závadu či únavu materiálu, chcete-li.

Nějakou tu chválu jsem již nastínil v úvodu, tak se k ní nebudeme vracet a na závěr raději pozvěme čtenáře do Náměšti nad Oslavou, kde mohou sledovat podnik domácího mistrovství a oči evropských vrchařů budou putovat na dva závody do Pyrenejí, aby se naplno mohly soustředit na vrchol českého domácího automotosportu ve Šternberku na Ecce Homo.



Autor: Roman Krejčí  (Všechny články autora)
Rubrika: Evropa  (Všechny články rubriky)




Článek publikován: 24.04.2018
Přečteno: 672 x
Stránka aktualizována: 05.05.2018

Související články:



REDAKCE: Roman Krejčí All rights reserved, Ó 2002-2017


Stránky vrchy.com jsou nezávislým informačním zdrojem o závodech do vrchu a na okruzích

[CNW:Counter] TOPlist