S radostí jsem přijal informaci, že místní muzem v Šenově toto léto připravilo společně s řadou pamětníků výstavu, která dává připomenout atraktivní dobu městského okruhu, který lákal na své meze desítky tisíc diváků.
Protože jsem sám rodilý Havířovan, na zdejších závodech jsem od roku 1977 chyběl jen výjimečně. A byly to právě zdejší závody, které nasměrovaly celý můj život směrem k motosportu. Proto je i tato výstava pro mne srdeční záležitostí a každému ji doporučuji. Protože se jedná o sezónní letní výstavu, je potřeba využít možností časových a do konce září výstavu v budově šenovského muzea navštívit. Dokonce zde proběhla velmi zajímavá beseda, kterou moderoval zkušený harcovník Martin Straka, jehož hosté byli bývalý ředitel závodů Julius Lešínský a velmi úspěšný havířovský závodník Zdeněk Válek. Nebylo se čemu divit, že sál besedy byl plný a těch zážitků a vzpomínek hostů i posluchačů bylo opravdu hodně a bylo to krásné vzpomínání.
Jaký to byl vlastně okruh? Od počátku 70.let se zde začalo závodit a postupně v tehdejší době tvořil Havířov-Šenov společně s Mostem, Brnem, Ostravou a okruhem v Piešťanech základ domácích mistrovských závodů. Ovšem v Havířově se nespokojili pouze s Mistrovstvím ČSSR, ale jezdily se zde tehdy prestižní závody O pohár míru a přátelství, které v sobě sdružovali nejlepší jezdce východoevropského společenství. Ale největší pozornost diváků přitahovaly bezesporu mezinárodní závody, které od roku 1975 do roku 1983 zaznamenaly svůj vrchol. Pro mnohé navždy zůstanou v paměti uložená jména jako Herbert Jerich, Karl Oppitzhauser, ale hlavně Sepp Manhalter coby ikony své doby. Byl to právě Manhalter, který v této době zaznamenal nejvíce vítězství a který k nám přivážel vozy jako BMW 3.5CSL či BMW M1, se kterým se sám Rakušan účastnil v sérii Procar, kterou vysílala i televize coby doplňkový závod formule 1. Byla to krásná doba a každá vzpomínka či fotografie této doby svádí k nostalgii a úsměvům na srdci. Proto je tato výstava silným zážitkem nejen pro to, co nabízí, ale proto, co v pamětnících vyvolává. A kdo slávu závodů nezažil, asi bude nevěřícně koukat na plné ochozy diváků, na speciály, které se zde proháněly.
Dodejme, že se zde, pokud dobře počítám, jelo celkem 32x od roku 1971 do roku 1994. Dodnes je vidět vracečka u startu, kde stála i hlasatelna. Patrné je i depo, které se při závodech používalo, zachovalá je i zpomalovací šikana, která se objevila společně s rozšířením parkoviště závodních strojů před ročníkem 1981, který byl z historického hlediska nejlepším závodem historie. Jen se vždy jezdilo v protisměru, než je dnešní doprava mezi Šenovem a Havířovem. Také železniční násep vznikl až během závodů a stal se útočištěm desítek tisíc diváků, kteří sem rok co rok zavítali na mezinárodní závody, které se jezdily většinou v květnu a mistrovské závody v zářijovém termínu.
